Moab

Moab

Potrénovali jsme tedy a plni odhodlání vyrazili další víkend do 450 mil vzdáleného Moabu v Utahu na Castleton. Pod věží je tábořiště (primitive campground) bez vody zato se suchým záchodem, kde po půlnoci rozkládáme své karimatky. Lidí je tu dost, Castleton Valley je dost populární a roční doba ideální. Věž solitérně stojí na vrcholu kužele jakoby se loudala za zbytkem společnosti na faře (The Rectory – Priest and Nuns).

Koeficient krásy je hodně vysoko (přísně symetrická samostatně stojící kolmá věž viditělná zdaleka) tak se zatoulala i na 50 classic climbs of North America. Klasická cesta nahoru je Kor-Inglass route, podle reportů s OW délkou za 5.9 a pískovcem pokrytým calcitovou vrstvou klouzající jak stupy na Hřebenáči. Volíme tedy North Chimney. Na nástupu jsme druzí, tentokrát bez tápání. Následujem partu holek z Colorada. První délka 40m délka je pěkná kolmá až převislá dvojspára. Jištění jde založit spousta, jen je ho tam potřeba vytáhnout a naštelovat, což ubere sil ale nakonec je to pak skoro celé na rybu (poctivá 5.8ka). Trénink v gymu se dost hodil.

Druhá délka je klíčová poctivá (5.9) – pár metrů širočiny zajištěné 4 camelotem a kus převyslých spár, co jdou odšlapat, kdesi v nitru komína. Poslední dvě délky jsme spojili, žábovice na odlezu od štandu a pak systém rozporových komínků napojující se do cesty Kor-Inglas s 10m záverečnou stěnkou. Nahoře je větrno a úplný babinec, zřejmě tu lezou jen holky. Slaňujem cestou North face natřikrát. Je větrno, takže s lanem na zádech.

Stejně se při stahování zamotalo za jediný odštěp cesty která je jinak za 5.11b a moc výstupků nenabízí. Počasí se kazí tak to rychle dokončíme a po chvíli otvíráme první Torpeda IPA od Sierry.
Předpověd je špatná tak další lezecké plány rušíme (Indian Creek, Fisher towers) a jedem na kola. V planu je single track The Whole Enchilada. Celopéra za $60 na den, bus nahoru dalších $25. Nazítří prší tak jsme pochodili po Moabu a přesunuli základnu do kempíku v ústí Moonflower canyonu. Ve slunečných periodách jsme ho šli prozkoumat, končil 400m vysokou skalní bariérou. Zrovna když jsme byli na odchodu tak kdesi nahoře začalo pršet a viděli jsme pravý pouštní vodopád.

Moc pěkná a těžko předvídatelná podívaná. Stěnou kaňonu jsme vylezli na plató v druhém patře a celý kaňon obešli dokola, nad námi stále bylo dalších 200m skály i s pokračováním našeho vodopádu. Holt je to tu všecko jakési velké, jak v Rusku.
Kola se nakonec vyvedla parádně i když díky sněhu co napadl v horních polohách na začátku trailu nás bus vysadil asi v polovině plánované trasy na trailu LPS. Pro mě to byla nová zkušenost s celoodpruženým kolem, chvilku jsem si zvykal, první drop jsem šel po hlavě ale pak jsem pochopil – je třeba jet rychleji. Plynulé (flowy) úseky v nízkém lesíku střídaly technické pasáže s kamenými stupni ze kterých se tak dobře hopsalo. Jeli jsme po hraně kaňonu Castleton valley s vyhlídkou na naši věž.

Terén byl místy pohodový, místy exponovany (Deadly cliffs) ale pořád neuvěřitelně zábavný. Těch cca 17mil jsme měli za dopoledne za sebou a po krátkém občerrstvení u Poisson Spider jsme si vyšlápli na Sandy dune 200m nad městem. Zřejmě jako jediní exoti jsme jeli na kole nahoru. Sandy dunes jsou zkamenělé duny na nich kdysi dávno místňíci barvou vyznačili první trail Slick Rock – tenkrát hlavně pro crossky.

Teď tu převažují cyklisté a užívají si krátkých strmých výjezdů a plynulách sjezdů v rudé krajině lemované bílými vrcholy La Sal mountain range.
Moab je určitě místo kam stojí za to zajet – parádní národní parky Arches a Canyon lands, rafting na Colorado river, nespočet single tracků pro kola, jeepy, motorky, koně, turisty i místa pro naturisty. Spousta levných kempů. A navíc, nějaké pouštní lezení se tu taky najde. Vyřádí se všichni – od inhalátorů adrenalinu, přes rodiny s dětmi až po aktivní a atraktivní důchodce.

Kompletní fotogalerie

Mapa