Dunedin
Toto druhé největší město jižního ostrova, vystavěné kolem náměstí Hexagonu, se nám docela líbilo. Původně je to město skotské (Dunedin=skotsky Edinburg), je sídlem University of Otago a tak je tu spousta studentů a město žije. Podívali jsme se do pestré galerie umění, poučná byla výstava velkoformátových fotografií z nejrozporuplnějších míst země o kterých se raději moc nemluví – světélkující úložiště jaderného odpadu, mrtvoly v různých stadiích rozkladu na zahradě ústavu forenzní patologie atd. Ve výstavních síních parádního Museum of Otago jsme našli Maorské dřevořezby, ruchadlo, kostry velikých hrabivých ptáků Moa vybitých lovci už před staletími.
Taky jsme provedli exkurzi do místní filiálky čokoládového impéria Cadbury. Zjistili jsme, jak že se ta čokoška vyrábí, nuže: Z Ghany se dovezou fermentované, vysušené kakaové boby, ty se opraží, podrtí a oddělí se jen svrchní vrstva bobu. Ta se rozemele a vytvoří kakaovou hmotu. Jejím vylisováním se získá kakaové máslo a suchý prášek – kakao. No a teď,
čokoška na vaření – zhutnělá kakaová hmota
čokoška mléčná – kakaové máslo smíchané s kakaovou hmotou a kondenzovaným mlíkem
čokoška hořká – kakaové máslo smíchané s kakaovou hmotou a kakaem
čokoška bílá – kakaové máslo smíchané s kondenzovaným mlíkem
čokoška polská – viz výše, jen místo kakomásla dej lacinější rostlinný tuk. Fuj.
Otago Peninsula
Bývalý vulkán blízko Dunedinu je jakousi velikou zoologickou zahradou. Na nejsevernějším cípu je jediná pevninná kolonie albatrosů královských. Vznečení ptáci s obrovským rozpětím křídel neúnavně plachtící ve stoupajících proudech mořského vzduchu. Na útesovitém a nepřístupném jižním pobřeží poloostrova jsou kolonie tuleňů a tučňáků.
Na vysokých travnatých sopečných kopcích se pasou ovce a krávy. Vyjeli jsme nahoru a zcepeněli úchvátnými výhledy na celý poloostrov. Vyšli k propasti The Chasm, vzniklé jako propadlý strop jeskyně vytvořené příboji a podívali se ke skalisku Lovers Leap, místu, kde podle pověsti skočili dolů ze skály dva milenci. Mimo jiné se tu taky lozí ve fotogenických zakřivených spárách basaltových komínů.
Dunedin jsme opustili přes pláž Long Beach. Na místním vyvřelém skalisku přímo na pláži jsme si zalozili v parádních spárách i širočinách, zabouldrovali v podivných soupečných jeskyních a nakonec se okoupali ve studených vodách Pacifiku.
Lezecké cesty tu byly převážně tradiční, což s našima pěti presama znamenalo rybařit, ale i tak to bylo parádní lezení v ještě lepších scenériích. Jo je to skvělé lozit přímo na pláži. To pořádně nebylo ani v Thajsku.
Z Dunedidu jsme podél pobřeží a velkých přehrad na Waitaki river jeli do NP Mt Cook.
Waitaki river a jezera na ní
U Duntroonu jsme se zastavili na vápencových skalních útvarech Elephant rocks. Kromě roztodivných tvarů skalisek roztroušených po louce je to taky méně známá boulderová oblast. Tak nasazujem lezečky a po strmých rajbácích vylézáme na několik zkamenělých příšer. Nejfotogeničtější z nich, kačera Donalda, Zuza zdolává stylem víc než pěkným.
Pokračujem podél Waitaki s několika zastávkami na přehradách Waitaki hydroelectric scheme. V návštěvním centru elektrárny Benmore obdivuju funkční model Kaplanovy turbíny, konečně chápu kudy přitéká ta voda a jak se natáčejí klapky turbíny. Na exponátech pro děti se taky dostatečně vyřádím když pumpuju vodu různými druhy pump do nejvyšší nádrže a pak společně se Zuzou sledujem jak se všechno krásně točí, teče a svítí.
Řeka Waitaki je přímým pokračováním ledovců stékajících z Jižních alp a dává všem jezerům na ni nádhernou mléčně modrou barvu způsobenou jemným ledovcovým prachem plavajícím ve vodě. S měnícím se úhlem slunce mění svou barvu i voda, nejúchvatněji se vybarví při západu slunce.
Neúnavně obdivujem tuhle barvu na všech jezerech jež míjíme – Lake Waitaki, Avienmore, Benmore, Ruataniwha a Pukaki.
Kompletní fotogalerie
