The Cantebury
Z výšin NP Mt Cook jsme se přesunuli do plání Cantebury. Zalozit si a prohlédnout největší město jižního ostrova.
Hanging Rock
První lezeckou oblastí u Timaru, co navštěvujeme je Hanging Rock, vápencový útes vysoko nad řekou Opihi. Pěkné výhledy do okolí, na palmy při úpatí útesu a sluníčko nám lezení zpříjemňují. Nakonec tahám jednu 19, zkouším 20 a lezem spoustu cest nižších obtížností. Většinou začínajících převískem po madlech a končících rajbákem na vrchol. V místní klasice vynecháváme chyty v nichž jsou ptačí hnízda, a chyty příliš posrané, aby držely. No pěkný den.
Mt Horrible
Dále jsme se podívali na Mt Horrible, basaltový zlom na stejnojmenné hoře (ta horu připomíná jen z jedné strany, ze strany odkud jsme přijeli my je to jen mírně zvlněný kus krajiny). Cesty tu jsou všechny po vlastním, ale nahoře je spousta kořenů a tak systematicky posouváme top-rope zprava doleva a lezem jednu cestu za druhou. Většinou spáry, sokolíky a jiné vhemzáky. Paráda.
Odpoledne se v Timaru očváchnem na pláži a valíme dál na sever k Mt Sommers.
Mt Sommers
Mt Sommers jsme si vyhlídli v lezeckém průvodci hlavně pro skvěle vypadající hyperbolicky zakřivené basaltové sloupce s podivnýma věžičkama The Pinnacles v popředí. Je to něco mezi alpským a sportovním lezením, 4h přístup po nepříjemně strmé pěšině, spaní v chatě/stanu, lezení po vlastním, vetšinou jednodélkové.
K chatě jsme vystoupali v pozdním odpoledni nejprve strmým stoupáním a pak kaňonem řeky s vodopádky. Dlouhá cesta, na stromech podivný černý lišeník s trčícími stopkami s kapičkami medu na konci. Podivně to smrdělo a působilo velmi strašidelně. Přímo nad chatou se jako zkamenělá prazvířata pnuly vežičky The Pinnacles zformované z podivného konglomerátu podobnému výrobkům Zapa beton. Do skály byly zapuštěné různě velké kusy šutrů po nichž se lezlo doufaje že se neulomí. Pár se jich kontrolovaně ulomilo.
Jelikož na basaltové spárečky nemáme matroš, jdeme na vynýtované pinekly. Než vylezem dvě lehké seznamovací cesty přihání sílící vítr od východu mračnou deku a posléze silné mžení. Dejavue? Ráno v 8 se situace moc nemění, nicméně přesto v 11 konečně vyrážíme a v pohádkové mlze přelezem všechny cesty do 19, co jich tam bylo. Odpoledne spokojeni vyrážíme na protivným klikatým a strmým chodníkem zpět k autu.
Christchurch
Po scenic highway 77 lemující horský masiv nad planinami Canterbury se rychle přesouváme do Christchurche, faktického správního centra jižního ostrova. Míjíme Metheaven s jeho sjezdovkami a okružními leteckými výlety. Před finálním sjezdem do farmářských rovin Canterburských projíždíme úzkým údolím Rakaia Gorge.
Christchurch je 300tis město s mnoha parky propletenými zákrutami říčky Avon, po níž se převozníci plaví s turisty či zamilovanými dvojicemi, město podivnou neuspořádanou architekturou, pěknými muzei, velmi kvalitní pitnou vodou a blízkými kopci Port Hills z nichž je, kdy počasí dovolí, výhled na celé město, Cantenbury a jižní alpy. Strávili jsme v centru celý den, prošli muzeum, galerii umění a v knihovně konečně dali na internet fotky a se spožděním poslali emaily.
Banks Peninsula
Z města jsme vyrazili na sopečné pohoří tvořící poloostrov Banks asi 90km od Christchurche. Celý poloostrov je pozůstatkem aktivity několika vulkánů, dnes již zvětralých. V zátoce vzniklé erozí stěn sopečného kužele je malá vesnička Akaroa založená francouzi po nich tu však zbylo jen francouzské pojmenování ulic. Celým sopečným pohoříčkem se táhne vyhlídková silnice z níž jsme obdivovali divoké výhledy na tichý oceán obepínající celý poloostrov.
Zásluhou těchto starých vulkánů také nebyly šterkové nánosy splavované z Jižních alp odneseny bouřlivými vodami oceánu, ale uloženy vytvořily úrodné roviny Canterbury. Počasí se nám zase zhoršilo, takže na výstupu na nejvyšší horu poloostrova Banks nedošlo, vrátili jsme se k Christchurchi abychom z kopců Port Hills skrze na chvíli rozehnané cáry mlhy pohlédli na rozsvícené město. Atmosféra tmy, větru, mrholení a tisíců světýlek pod námi nás vrátila do deštivé Anglie.
Po obhlédnutí malé lezecké stěnym součásti místní univerzity situované v uklidňujících parcích, se konečně počasí umoudřilo a trošku jsme si zalezli na malé skalce u města. Ta trocha aktivního pohybu nás naladila k dalšímu cestování a tak jsme odpoledne zamířili přes sedlo Arthur pass na západní pobřeží.
Kompletní fotogalerie
