Arco - lezení

I rozhodli jsme se, že i s robátkem bude možné se mrknout za hranice, vyřídili pas a domluvili termín. Osazenstvo se postupně vyjasnilo v Kubečkády, Krystyánovce a Honzíkovníky. Destinace jasná nebyla ani do pátečního odjezdu, z možných variant: Paklenica, Hvar- Cliffbase, Arco nakonec padla volba na talošku. A nebyla to zlá volba. Ubytko jsme zařídili v kempu Daino v Pietramuratě, dva mobilehomes dohromady za přijatelných 120EUR/den. Kdeže ty loňské sněhy jsou a s nimi divoké spaní v nitru Tragéda. Nu což.

San Lorenzo In Banale

Sobotní dopoledne trávíme v kempu u bazénu a na odpoledne míříme do kopců do oblasti San Lorenzo In Banale značené v průvodci přívětivým kočárkem zvěstujícím kamarádskost k dětem. Bylo to tak a my se parádně rozlezli v lehce podhodnocených cestách v místním slepenci. Lezlo se po dírkách a celá oblast připomínala betonku na Olympii. Ale cesty dlouhé, nad lezeckou arénou pěkné hříště s průlezkama. Pohoda.

Koupačka v bazéně pod skalami	Dírkové lezení v San Lorenzo In Banale

Masone

Další den jsme strávili v Masone, místu, kde to vše začalo. Lezení ve stínu olivovníků bylo fajne, přísnější klasa, ale o to oklouzanější. Opět kids-friendly, z parkoviště pár metrů. Odpoledne jsme prošli městečko, pojedli pizzu, dali zmrzku. Prostě pravá rodinná dovolená.

Kryštof spí v jedné z nejznámějších oblastí Sarca valley - Masone	Kobří útok v centru Arca

Biacesa di Ledro

V pondělí se nám zachtělo dobrodružství a vyjeli jsme nad jezero do údajně nové a skvělé oblasti Biacesa di Ledro. Strastiplný přístup po frekventované silnici, půlhodinový nástup po pěšince se závěrečným plazicím intermezzem v kombinaci s téměř žádným prostorem pro odložení robat pod skalami nás pro příští návštěvu příliš nenalákaly. No, lezení ale pěkné, plotnovité, klasa nevyvážená, výhled na jezero Garda parádní. Něco jsme polezli a hybaj zpátky do kempu. Lajna, víno, stejky, kytara, bazén etc.Takový normální den na dovolence.

Nově odjištěné plotny v lesích u Biacesa di Ledro	Monte Casale, Via Del Missile 350m (VI A0), Cesta začíná v zarostlém centrálním komíně, traverzuje doleva a systémem koutů nahoru.

Monte Casale, Via Del Missile 350m (VI A0)

V úterý jsme provedli výstup týdne. Volba padla na pětihvězdičkovou Via Del Missile na Monte Casale. Že prej vítězství intuice a logiky. Pchá. Zanadávali jsme si, ale s odstupem už vzpomínáme rádi. Cesta to byla klasicky alpská, po vlastním s několika skobami v některých délkách. Nástup relativně krátký a pohodový.

• První délku jsem si vzal já - traverz z kouta do kouta za II-III. Zaštandoval jsem na pár vklíněncích abych si poté, co kluci dolezli všiml, že dva metry vedle je vynýtovaný štand přímé varianty.
• Druhou délku místy rozbitým komínokoutem táhl Krystyán (V).
• Následoval krásný vyskobovaný traverz za VI s tajemným poklesem a vzestupem kterýžto se jevil klíčovým.
• Přísná klasa a vynýtovaná diretissima vedlejší cesty náz zlákaly a tak si další délku dal opět Honzík (cca 6b). Návrat zpět do naší Rakety proběhl skrze epesní průstup keři a lokry jež už tam nejsou.

Pohled do údolí Sarca, náš kemp je za velkým zeleným hřištěm	Šestkový vyskobovaný traverz ve třetí délce

• Pátá délka slibovala klíčové místo cesty. Tož vypadalo to tak. Mírně převislý koutek se špatnýma nohama, ale dobře vyskobovaný jsme za Honzíkem hákli.
• Šestá délka vypadala od štandu hrozně. Rozchrastaná položeně-kolmo-převislá spára byla vskutku majstrštykem logické intuice. Nakonec se jí zhostil opět Honza a zvládl ji bravurně. Délku jsme nakonec vyhodnotili jako nejhezčí. Celá po vlastním, dobře jistitelná, s rostoucí obtížností vrcholící soustavou převislých sokolíků. Ještě že jsem v Ádru potrénoval spáry. Při nemotorném vybírání frenda mi tento vyklouzl a spadl o dva štandy níže, na místo tolik potřebného znesvěcení. Zřejmě odplata za něj.
• 7délka slibovala komín s vklíněným šutrem, tož jsem do ní vlitnul. Ádr se projevil a jakmile se má pravá ruka přiblížila ústí úzkého komína, byl jsem jím po asi desetiminutovém boji s botami na sedáku konečně nasát. Vnitřní komín už byla sranda a aby si ji užili i mí parťáci, vtipně jsem vyvázal vklíněný šutr by celou tu prču nemohli oblézt vnějškem. I Krystyán si zanadával a zaprusíkoval a zahákoval. Poslední tři délky vedl Honzík.
• Z věže jsme pokračovali přímou variantou v pevné skále (V), dále sokolím koutkem (V+) a6 k poslednímu štandu v křoví. Tu jsme vyhodnotili jako nejlepší přímý prostup podivnou širočinou a traverz doprava do další spáry. Na můj vkus zbytečně těžký dolez. Tož ještě že zvladám umění žab.

Překvapivě pěkná 6. délka zakončená převislými sokolíky (VI, po vlastním)	Poslední délka cesty s podivnou širočinou nebyla vůbec zadarmo.

Sestup byl radostný, s nepříjemným překvapením v podobě můstku ze dvou klád překlenujících 50m hlubokou trhlinu-kaňon. Chvíli jsme váhali zda nevytáhnout lano. Nakonec zvítězila lenost a my mohli dále sestupovat pořádnou oklikou dolů do Sarche. Zabralo to něco přes hodinu a pak další skoro půlhoďku skrze vinice zpět do kempu. Náročný den.

Picolo Dain, Amazonia, 340m, 5c

Ve středu mám službu já a tak zatímco Zuza s klukama zamířila na Picolo Dain, my s holkama a ratolestma rajzujem cyklostezkou do Sarche lezcům naproti. Přicházíme ve chvíli kdy jsou už v poslední třetině cesty. Dle jejich slov odjištěné a nesrovnatelně lehčí než včerejší Missile. O to ale byli rychlejší a stíháme oběd v italsko-indické restauraci. Já navíc podlehl umu prodejce pochutin a nakoupil půl kila místní skvělé Gorgonzoly a špeku. Tož neni tu zle.

Skvěle vybavené dětské hřiště v Pietramuratě jsme si dostatečně užili.	Krmení Kryštofáka pod stěnou ve Val Lomasone.

Val Lomasone

Den čtvrtek jsme vystoupali vysoko nad Sarcatal do údolí Lomasone. Vstříc slibné oblasti značené kočárkem. Veliké parkoviště, mnohé barbecue, záchody a přístřešek spolu s odlehlostí zlákaly partu němců k přespání. Nerušíme je, sic není mnoho horších věcí než být na dovolené s partou němců. Just kidding. Oblast pěkná relativně přívětivá dětem. Zdoláváme 7 cest a jsme spokojeni a připraveni na bujaré veselí v našich maringotkách.

Zuza užívá slunečných sokolíků. Val Lomasone, místní klasika Santa Lucia 5c	Amfiteátr pod skalami v parádní skalkařské oblasti Serrada

Serrada

Poslední den našeho pobytu přejíždíme přes Roveretto do horského průsmyku Serrada. Spousta serpentin nás vytáhne pěkně vysoko. Kolem lyžařská střediska, pěkný horský hotel a ještě pěknější skály. Cesty v pevné, kolmé až převislé skále. 5 minut od auta s pěkným skalním amfiteátrem pro odložení dětí. Docela polezem a znechuceně myslíme na dlouhou cestu dom

Serrada, cesta Danton (5c)	Kryštof, žrajíce místní trávy, čeká až si rodiče polozí

A tož pěkně tam bylo.

Kompletní fotogalerie

Mapa