Nahatch’s home

Zapatec Javascript Menu

Grossglockner

Velký zvoník, nejvyšší hora Rakous, nás lákal už dlouho, takže jsme pozměnili původní jet do oblasti Rauriser Tal (Hoher Sonnblick, Hocharn, Shareck) jsme pozměnili a vyrazili ve čt odpoledne směr Kals am Grossglockner.

Plánovat se musí

Po 600km jsme ve dvě ráno ulehli do nových péřáků na parkovišti u Lucknerhausu (1918m). K ránu -10°C a píchlá karimatka úplnou tepelnou pohodu neposkytovaly a tak jsme po 6 s příjezdem prvních rakušáků vstávali. Plán byl obchvátit Glockner a tedy vystoupit dnes na chatu Erzherzog-Johann Hütte (3451m), přespat ve winterraumu, další den sjet po ledovci Hofmannkees na ledovec Pasterzen (2500m), vystoupat do sedla Teufelskamp (3511m) a traverzem ledovce Teichsnitzkees sjet na chatu Stüdlhütte (2802m).

Grossglockner (3798m)
Grossglockner (3798m)
Nad Lucknerhutte (2241m)
Nad Lucknerhutte (2241m)

První ránu plánu Krystyán zasadil hned po ránu. Nevypadal úplně fit a taky nebyl, přičítali jsme to psychickému vypětí ze ztráty milovaného vozu, Sirael, co rozbili, když včera ráno dostali v Adamově smyk. Nakonec se ukázalo, že si přivezl z domu nejakou střevní virózu a po vystoupání asi 100m se otočil a sjel strávit víkend na parkoviště. Tragéd č.1 .

Stüdlhütte, Luisenkogel

Nad Lucknerhütte se začala projevovat nekonečná hmotnost našich jídlem, strdím a bydlíkem naplněných batohů a ambiciózní prvotntní plán se otřásl podruhe, nu rozdělili jsme se do dvou výkonostních skupin, s tím že já, Zuzka a Pepa dojdeme jen na Stüdlhütte a borci budou pokračovat. Jak se však na Stüdlovce ukázalo, nepokračovali, třetí otřes prvoplán nesnesl trochu se zřítil. Tak jsme po doplnení tekutin (ein Radler bitte) vyrazili pod Stüdgrat. Dolezli jsme na Luisenkogel (3207m) odkud jsme si se Zuzou užili parádního odpoledního firnu. Milan s Pěťou a Andrewem pokračovali dál po ledovci navázaní na lano až na hřeben pod Hofmannspitze do výšky cca. 3500m. Odtud pak v už přimrzlém firnu, přes trhliny zpět na Stüdlovku.

Svah nad chatou Stuedlhutte
Svah nad chatou Stuedlhutte
Sjezd ledovcem Teischnitzkees
Sjezd ledovcem Teischnitzkees

Grossglockner

Ráno před osmou jsme vyrazili jako vždy poslední. Navzájem jsme si popůjčovali haršajzny a každý s jednou postupovali nad chatu. Pepa v jedné z otoček podklouzl a fičel po firu 50m dolů. Tragéd č.2. Překvapená Zuza ho v tom asi nechtěla nechat a šupla si to taky, tentokrát s přestávkou na zlomení haršajzny a vypnutí lyže rovnou o 100 výškových metrů níž. Tragéd č.3. Dodnes zdobí její pravou ruku skvostlný lišaj, memento to ostrého ranního firnu.

Nad klíčovým výšvihem
Nad klíčovým výšvihem
Koednitzkees
Koednitzkees

Přechod placatou částí ledovce Ködnizkees jsme zvládli už bez problémlů, nicméně nemaje dost haršajzen, raději jsme pod jeho strmým závěrem raději nasadili mačky. Sníh byl tvrdý a šlapalo se výborně takže kolem 11 jsme dorazili pod skalky a nechali lyže ve ski depotu (3500m). Odtud už na mačkách na ledovcový výšvih Glockerleitl (3600m) a žlábkem na hřeben. Tu jsme se navázali a průběžně stouopali jištěni omotáním lana kolem co 15m předinstalovaných tyčí.

Nad výšvihem Glockerleitl (3600m)
Nad výšvihem Glockerleitl (3600m)
Lajna mezi Velkým a Malým
Lajna mezi Velkým a Malým

Tady na hřebeni se naplno projevila oblíbenost kopce, davy dychtivých lidí stoupali navrch klesali dolů, gajdi spěchali, všecko se to motalo přes sebe, do toho sílil vítr, kosa byla, pruda největší radost žádná. Se Zuzou jsme se raději pod dojmem  vracejících se davů znamenající minimálně půlhodinové čekání kousek od Klein Glockneru otočili. Ne tak Milan, Peťa a Andrew a tak byla čest výpravy zachráněna. 

O tragéda výpravy

Při sestupu k depotu už byl vítr tak silný že se do něj dalo položit, fronta hlášená na dnes se evidentně blížila. Rychle jsme skočili do lyží a valili dolů. Sníh přemrzlý, sjezd nic moc, až dole u Stüdlhütte jsme užili trochu firnu, při nasazování pásů jsem ale zjistil, že jsem nahoře ve ski depu nechal svůj turistický cepín. Pruda. Tragéd č.4.

Zuza řádí v parádním firnu
Zuza řádí v parádním firnu
Hovado oranžové
Hovado oranžové

V rozšiřování naší tragikomedické skupiny pokračoval Peťa pádem při sjezdu z Glockneru a záhadnou ztrátou Dynafití brzdičky. Tragéd č.5.  Tragéd č.6, Andrew, se vlastně přidal už první den, když ráno zapoměl na střeše auta zánovní sluneční brýle.  Milan se naopak blejsknul neotřelou metodou jištění napnutím high lajny mezi Velký a Malým Zvoníkem. Tragéd č.7.

Počasí se kazilo stále víc, tož jsme se dohodli na předčasném ukončení výjezdu. Pořadí v souteži o tragéda výpravy dopadlo následovně:

  1. Krystyán - za průser
  2. Zuzka - za skluz 50m
  3. Pepa - za skluz 50m
  4. Libor - za cepín
  5. Peťa - za brzdičku
  6. Andrew - za brýle
  7. Milan - za hajlajnu

Přes jistou tragičnost byla ovšem celá akce pozitivním vyvrcholením letošní mizerné skialpové sezóny.

Kompletní fotogalerie

Fotogalerie

 

Mapa

11/03/2011
A jedem zpátky do Brna

Neregistrovaný uživatel
Jméno:
Heslo:


Přidat na Google