Nahatch’s home

Zapatec Javascript Menu

Nelson Lakes
Vrátili jsme se stejnou cestou, projeli Buller gorge, zastavili se podívat na předraženou turistickou atrakci - 150m dlouhý visutý most, nejdelší na NZ. Pchá za $15 nejdem, ale ostružiny u parkoviště měli dobré. Pěkné byly ale peřeje řeky Buller, oblíbené kajakáři a raftaři.
Za Murchinsonem jsme zatočili doprava a podél řeky Buller dojeli do NP Nelson lakes.   
    

NP Nelson lakes
Přes malé městečko Nelson jsme přijeli k jezeru Rotoity. Zuzku hned svedlo ke koupeli, popiknikovali jsme na jeho travnatém břehu a prohlíželi si hory, co za ním vyrůstaly. Vymysleli jsme dobrodružný plán, vylezem na kopec Mt Roberts na začátku Robertsova hřebene, kde nás západ slunka uspí a východ probudí.

Roberts ridge
Roberts ridge
Andělský Zed
Andělský Zed

Pak přeťapkáme po hřebeni a budem se kochat okolními scenériemi, slezem k chatě Angelus hut okoupeme se v plese u ní a údolím dolů k chatě Coldwater hut na břehu jezera Rotoity, kde romanticky přespíme a ráno si dojedem pro Bořka. A tož se i stalo. Pro jistotu jsme s sebou vzali flašu vínka a popili ho u stanu postaveném u vrcholu Mt. Roberts. Koupel v jezeře se nevydařila, zato jsme si nechali pořádně promasírovat šíju v malém vodopádku tekoucím z něj. Tož pocaď plán splněn. Cesta dolů údolím byla několikrát přerušena zbytky zimních lavin a tak trochu kličkovala. Chata u jezera byla zase obsazená, venku poletovaly v hejnech pičurky, tož z romantiky moc nezbylo. Postavili jsme stan zbaběle se v něm před útočícími minimuškami skryli. Ráno jsme jen rychle pobalili a nastala dvouhodinová pruda ve formě pochodu lesem podél jezera k autu. Pěkný výlet.

Nahacha chci na stěnu
Nahacha chci na stěnu
Jezero Rotoiti
Jezero Rotoiti


Nelson
Od jezer jsme přejeli do Nelsonu, takové krajské město na severu jižního ostrova. V oblasti je teplo, nejvíce slunečných dní z celého Zélandu a tak se sem stahují všelijaké živly, umělcí rostodivní, popíječi kávy, vínopěstci a ovocopěstci. Z moře vane taková příjemná uvolněná atmosféra. Prošli jsme se městem, spousta Zuzčiných malých obchůdků, novogotická katedrála s překrásným parčíkem, dokončená po dlouhých peripetiích v 50. letech.

Nelson
Nelson
Tasman Bay
Tasman Bay

Trochu vyschlé japonské zahrady, dar přátelského města. Za městem se zvedají tisícimetrové hory, dole v Tasmanově zátoce šumí oceán. Tož jsme se prošli na kopec nad zátokou Cable bay, kde na počátku 20 století končil podmořský telegrafní kabel, spojení s Austrálií, Londýnem a zbytkem světa. Dnes tu mají optický, vedoucí jen na severní ostrov. Přímořské kopěčky jsou pěkně po zélandsku zatravněné, s ovečkama a ostrůvkama borovic dodávajícíma krajině šiškovou vůni a je z nich parádní výhled do kraje. A tak jsme se dívali, koupali a odpočívali.
Za dva dny nás totiž čeká práce, sběr hrušek v nedaleké Motuece.

Pracovní anabáze II
Se zastávkou a mořskou koupelí na Rabit Islandu jsme dojeli na farmu tajemné Dobbie s velkým palce. Dobbie nakonec neexistovala, ale chopila se nás Sharon Dobbie. Konečně jsme pochopili proč nám upřesňující informace posílá Sharon ne Dobbie. V sadu za domem mají vybudované zázemí pro sběrače ovoce-pickery. K dispozici je vybavená kuchyň, několik lednic, elektřina, teplá voda, sprchy záchody pračka, veranda, ohniště a několik karavanů. My ale budeme spát ve stanu, tož ho kousek bokem stavíme a odjíždíme na průzkum blízké Motueky. V neděli se ještě nepracuje tak vyrážíme sérií serpentin na 800m vysoký kopec Takaka hill, přezdívaný Mramorový kopec. V sedle pod kopcem necháváme Bořka a jdem se projít na vrchol. Pěšinka vede rozbitou krajinou ostrých mramorových kamenů, propadlých terénních sinkholes a komínů vedoucích někam do hlubin.

Marble Mountain
Marble Mountain
Kaiteriteri
Kaiteriteri

Z kopce se rozhlížíme po širokém kraji, na západ se otevírá celé údoli Takaky a kopce NP Kaurangi nad ní, na východě jsou sady kolem Motueky, záliv a město Nelson. A z kopce jedem přímo na pláž do Kaiteriteri, vítá nás žlutý písek a teplé moře. Dovádíme, sluníme, čteme. Našel jsem cestou do vody plavecké brýle, asi znamení, tož teď chodím nepravidelně plavat do moře a pod vodou se můžu dívat a neštípou mě oči. Stejně jsem si ale narazil prst při divoké plavbě kolem bojkym, která neuhla. Ach jo.
V pondělí nám to začalo. Sbíráme jabka, pruda, berou se jen jabka ze 75% červená. Poměrně jasná definice se ve skutečnosti velice špatně dodržuje. Moc to nejde ale doufáme, že se vše zlepší. Farmáři Sharon a David jsou příjemní, furt se smějou, ale taky tvrdě kontrolují kvalitu. Druhý den jsme jabka dosbírali a jdem na hrušky. Ty jsou křehčí, musí se trhat v rukavičkách, se šťopkou a ta nesmí být špičatá ať nepopíchá ostatní ovoce. Tož to trochu zpomaluje, ale dostáváme se konečně svými sběračskými výkony aspoň na úroveň minimální mzdy $13.5/hod. Tož jaksi spokojeni tu ty tři týdny nějak zvládnem.
Utekly jak voda. Ráno vstanout do zimy, uvařit kaši, přesunou na sad, plnit jeden bin(bednu) za osmým, unavený návrat na ubikace, tu a tam zastávka v supermarketu na proviant a pitivo, vaření večeře, popíjení vína a tlachání s osazenstvem, marokánofrancouzokanaďanem Hakimem, francouzem Jeremym, britskou dvojičkou Pauline s Neilem, pubertálními kiwi Tashou a Niky, kanaďany Benem s Frankie, američankou Ashley, Lenkou s Ondrou a Dušanem s Eliškou.

Po práci legraci
Po práci legraci
Skupinové foto
Skupinové foto

Cizácí nás čechomoraváky nařkli vytvoření české mafiánské kliky, šachové partie s Hakimem jsem projel na celé čáře, sobotní oheň hořel dlouho do noci za neúnavných debat o globálním oteplování, obviňování američanů z omezenosti zejména kanaďankou Frankie a ustavičného smíchu poloviny osazenstva, radosti to čistě chemického THC původu, vyvolané dlouhým spojovacím cigarisimem vyrolujivším se mistrně z rukou páně Jeremyho. Na farmě se rozmohl takový nešvar, vyrážet na ryby, dlouho tam pobýt, zaseknout všecky háčky za skály a všecky ztratit no a pak se vrátit zpět s prázdnou. Jednou jsem se zúčastnil, navázal, nahodil, zasekl, urval, navázal, nahodil, zasekl, urval. To mi stačilo abych pochopil jak má tahle řada pokračovat a rezignoval jsem. V jedné moudré knize jsem se dočetl, že rozdíl mezi dobrým a špatným rybářem je ten, že dobrý rybář chodí chytat na místa, kde jsou ryby. Nikdo ze sběračů nikdy nic pořádného nechytil, ale chodili chytat rádi.
Hrušky jsem dosbírali 19.března, večer jsme se zůčastnili velkolepé dočesné, pořádně se najedli, napili, nasmáli, vypustili do světa několik kober, rozloučili se a nazítří vyrazili za lezením do Takaky.

Kompletní fotogalerie

Fotogalerie

Mapa

04/03/2010
A jedem zpátky do Brna

Neregistrovaný uživatel
Jméno:
Heslo:


Přidat na Google