Nahatch’s home

Zapatec Javascript Menu

Monte Sobretta

Prázdné sjezdovky a nízká cena nás nalákala na předsezónní lyžovačku v Itálii. Podobný plán měla i ségra s Tondou a Pepínem, takže jsme vyrazili společně. Do velkého transpíka jsme ještě přibrali samorostlého instalatéra Pavla a po ose Brno-Vídeň-Salzburg-Innsbruck-Scuol-Livigno-Bormio dojeli večer do Sante Cateriny di Valfurva. Každou sobotu se v horách střídají turnusy a tomu je upraven i provoz tunelu mezi Livignem a Švýcarskem. Do deváté ranní se jezdí na sever, mezi 9-17h na jih a pak obousměrně. Pro nás to znamenalo několikahodinové čekání v koloně. Ještě že v bezcelní zóně Livigno mají tak levný chlast a skvělé sýry.

Sante Caterina di Valfurva

Bydleli jsme v rezidenci Alpi, 200m od lanovky, pohoda. Svahy v St. Caterině byly parádní, pro naše skialpové lyže ale po mírné oblevě a následných mrazech krutě zmrzlé. Raději než hoblovat hrany v údolí, vyjeli jsme na slunečné pláně Valalpe pod vrcholem Sobretty. Prašanové orgie to nebyly, ale aspoň první dva dny jsme naše širší lyže ve volném terénu u sjezdovky užili. Rozrázdili jsme, co se dalo až dál nezbývalo než vyšlápnout kousek nahoru nad horní stanici vleku na pásech. Provedli jsme malé školení, Zuza pokusně vyhledala zakopaný batoh pomocí nového pípáku DSP a už jsme v úzkých obloucích valili dolů. Paráda po dvou letech zas v prašánku. Lidi okolo žádní, k dolní stanici lanovky Val di Alpe jsme sjeli druhým údolím panenskou stopou.

Val di Alpe
Val di Alpe
Zakopávač
Zakopávač

Monte Sobretta

Sjezdovky nás postupně omrzely a tak jsme si vybrali největrnější a nejstudenější den pro výstup na Monte Sobretta (3296m). Lanovky nás zradily, pro silný vítr nejezdily a tak jsme začali ťapkat pěkně od horní stanice vleku (2600m). Stoupali jsme po okružní liduprázdné sjezdovce nahoru. Vítr sílil a s ním se snižovala i teplota na nějakých -24°C, ve větru pak až -35°C. Však jsem se taky z výletu vrátil s omrzlým červeným nosem (či to bylo z toho extrasilného punče na chatě?). Poprvé v životě jsem se na skialpech nezpotil a to i přes hojně vrstvené svršky.

Trasa výstupu na Mt Sobretta
Trasa výstupu na Mt Sobretta
Zmrzlec
Zmrzlec

Pár dní silných větrů a krutomrazu změnilo i poslední zbytky prašanu v ubité desky s podivnýma vlnkama a zmrazkama co se po nich tak špatně sjíždí. Stoupali jsme zmrzlou krajinou bez živáčka (i předvčerejší kamzík se radši někde schoval) a hledali optimální trasu. Cesta byla zcela suchá, viditelnost celkem dobrá tož jsme si vytipovali vrchol, zvolili cestu naň a v krustoplotnách se vyplazili závěrečným hangem nahoru. Posledních pár metrů nemaje haršajzen pěkně po předních. Výhledy mizerné, kosa neskutečná, vychcat, vyfotit a šup dolů. Jízda nepříjemný ale aspoň se Zuza naučila šuchtat. Dolů jsme sjeli rychle velmi a notně znaveni zasedli v chatě u kamen u skleničky skvělého punče a Bombardina (jakýsi vaječný koňak). Zničeni jsme byli notně ni sil na sjezd do údolí po zmrzlých sjezdovkách nezbylo, tož jsme se potupně svezli lanovkou.

Záchodojezdec
Záchodojezdec

Večírky

Naše obvyklá rekonvalescence na apartmánu probíhala podle schematu: pivo, večeře, pivo, rum, džin, whiskey, Boney M, Navarka, Kapučíno ... . Do toho bojůvky s pepínem, Tanečky se Zuzou a debaty s filozofujícím instalatérem.

Bormio

Jelikož jsme si za 2 kila navrch zaplatili i skipas do Bormia vyjeli jsme zkontrolovat i tamní lyžovačku. Začíná se ve městě v 1200m, první kabinkou do přestupního místa nazvaného trefně Bormio 2000 a odtud velkou kabinou pro 70 ovcí nahoru na Bormio 3000. Při nástupu na dveřích obligátní cedule s varováním pře silnými větry a -24°C nahoře. Sjezd hřebenem nám nabídl asi nejlepší sníh, obleva sem nedosáhla a tak brousíme zejména horních 400 výškových metrů sjezdovky přívětivé našim skialpům. Pár sjezdů na mezistanici, pár do údolí. Celkové převýšení bezmála 2000m je parádní. Sjezdovky široké, lidí rozumně. Paráda.

Horké lázně

Večerní seanci nám naruší náhodou získaná informace o voně přístupných horkých jezírcích za Bormiem. Tož vyrážíme. Asi 5km za Bormiem směrem na Livigno, v zatáčce před můstkem je malé parkoviště, odtud lesem proti proudu potoka na jakousi starou říční navigaci až k jezírkům. Skvělý relax a při kominaci se studenou vodou z potoka i cosi na způsob sauny.

Týden uběhl jak voda ale vzpomínky zůstaly. A převážně dobré. Blízkost oblasti Ortleru a chaty Rifugio Branca, se spoustou skialpových tůr okolo dělá ze Santa Cateriny lákavý cíl i pro nadcházející výlety. 

 

Kompletní fotogalerie

Fotogalerie

 

Mapa

15/12/2010
A jedem zpátky do Brna

Neregistrovaný uživatel
Jméno:
Heslo:


Přidat na Google