Nahatch’s home

Zapatec Javascript Menu

Básně

 

I.

 

Snad jen nezne kreslit

po Tvych zadech

spalujici obliceje hvezd

O rtech Tvych rudych snit

slibat jejich horky dech

Tise se modlit

pro dotyky letme

usmev do ust Ti vnest

Chtel bych

Odpust

Dobrou noc

 

II.

 

Tisice malych snivych kapek

na rozevlate pavucine

tisice bilych vlahych sedmikrasek

ve tvem horkem kline Vidim

 

dva rude krute mesice

na obloze tve tvare

sve tiche klise septajice

dohasina jejich zare Slysim

 

za mala pevna nadra

jak slunce zapada

pozde jiz krisit srdce zvadla

Laska mizi ac nerada

 

Sedm nahych lstivych kapek

na rozevlate pavucine

sedm jasnych spasnych krasek

ve tvem horkem kline Zmira

 

Ptacek odleta

 

Ptacek odleta

sluncem zalite

oci mizi v oparu

Ptacek odleta

slzu marne susite

ja chtel jen po staru

hladit jeho peri sive

poslouchat jak zpiva

 

III.

 

Na oblacku snehobilem

posilam ti polibeni

by hnan laskou v srdci mem

prinesl ti poteseni.

By te jeho zare jasna

probudila z rana

touho moje carokrasna,

moje milovana.

Z pera meho zlamaneho

vznikla tato zprava

srdce meho zniceneho

ted uz denni kava.

 

 

 

IV.

Hadanka

->

Je krehci nez dite,

krasnejsi nez den,

chladnejsi nez mramor,

neznejsi nez vzpominka,

krutejsi nez pamet,

zivejsi nez touha,

horka jak leto,

rozechvela jako ptak,

naplnena sluncem,

je tva a ma.

 

<-

Jsem v koncich krasko ma,

nevim co se ukryva,

za krasnymi slovy.

Je to pomsta, je to zmar?

Je to srdce nebo dlan?

Je to laska.

Srdce se mi zlomi.

 

Oříšek

 

Toci se toci kolem me pismenka,

pomalu skladam z nich slova,

skotaci jako veverka,

v korune orisek schova.

 

Orisek plny sladkych vet,

ze srdce jednoho snilka,

vsecky znam uz je nazpamet

poslouchej bude to chvilka.

 

Miluji hladit tve rude vlasy

jazykem tancit po hebkych nadrech

Nade vse miluji hadej co asi

sledovat kazdy tvuj lehounky nadech.

 

Toci se toci kolem me pismenka,

pomalu skladam z nich slova,

slysi je moje divenka?

Jestli ne slozim je znova.

 

Štír

 

Kamkoli po nocich bloudi muj stin,

pod ztemnelym listem kapradiny,

tise se chouli promrzly cherubin,

marne ho volam on neodpovi mi.

 

Mozna me neslysi, vicka ma zavrena,

Zvedavy Stir v modrem sametu

naposled zasepta slovicka kouzelna

a potom zmeni sve souhvezdi v kometu

 

Blaznive kapicky slanych slzi,

studene prsty neklidne stiraji,

Daleko od sebe andele drzi,

prece sva tela ted plamene libaji.

 

Létavice

Kreslim slunku pohlednice,

zlatym pirkem od ptacka,

stredem duhy stale blize,

nesmirne ja o tom snim ze,

jasny ohon letavice,

prinese mi milacka.

 

Krouzim slunku pohlednice,

na papire klouzacka,

spicka pera rozechvela,

jak by ani nevedela,

kresli srdci na tisice,

jen pro sveho milacka

 

Rětěz

Mamba Indická Loví Užovku Jenže Užovka Tlačí Enormě Atypickou Myš Obecnou Cipískovi

 

Žížaly

-:------

-:------

Páreček zamilovaných žížal

zvolna mizí na hraně popelníku

v pět ráno už není chuť kouřit

Hudba ztichla

ošoupané boty kloužou po chodníku

vítají právě narozené slunce

Na křídlech ospalých racků

se třpytí kapičky rosy

a já se pořád hlouběji propadám

do tvých zasněných očí

 

Chřipkové slunce

Miluju tě.

Mé tělo hoří pod tvými ústy,

zřejmě se neubrání horečce.

blouzním

o tvých nahých ňadrech

o polibcích

na šíji, kde to tak vzrušuje.

Bezděčně se usmívá chřipkové slunce,

vlastně je dobře, (že svítí)

aspoň se zítra dostanu domů

k tobě.

Miluju tě.

 

Zima

Klubíčkem schoulená

naříkáš na zimu

Nejvíc jsou studená

srdce

 

Škvírou v starém okně

usmívá se lednový měsíc

 

Po ránu

Mám rád ta vyznání po ránu,

když vlasy čarují na polštáři letokruhy,

a my můžeme docela přesně spočítat,

kolikrát už jsme se probouzeli vedle sebe

a malinko zasněným pohledem

vítali nový den.

 

Lalian-Lkao

Závojem lístků přikrytá

- okvětních - z růže plané

dvě ňadra sluncem zalitá

touhou tiskou mé dlaně.

 

Polibků tisíc rozehřálo

do ruda tvůj vlahý klín

Divokým tancem Lalian-Lkao

vyhnalo z duše každý stín

 

Jak jarní vítr divoce létá

zasněný mezi akáty

hoří dvě slunce rozechvělá

v blankytné modři - já a ty.

 

Tanec Nachatoa

Pišu, že mi každým dnem chybíš mnohem více. Jsem z tvé nepřítomnosti jaksi posmutněn.

Jako by skličující tma kolem nebe pomalu nahlodávala a slunko které by ji roztrhalo

bylo kdesi skryté nedaleko a ne ne se ukázat. Proto píšu. Že bych potřeboval držet

tvou ruku a cítit její chladivé teplo. A že mám strach abych stihl políbit všechny

pihy,objevivší se s přibývajícím sluníčkem na tvém kouzelném těle. Nejraději bych jim

na čerstvě střižené louce zatančil tanec Nachatoa, patrona rozJařených. Na

zameteném zápraží ti nechával dopisy a v nich jedinné mé vyznání.

Ptáčci nás naučí létat - stojí na začátku kapitoly už neméně krásný rok.

 

Zmizelá

Jsi vítr v korunách stromů,

jsi večerní píseň havranů

i vůni růže přidám k tomu

a kapky rosy po ránu

Jsi vločka sněhu na mé dlani

jsi jak pára nad hrncem

vždy hned zmizíš a já ani

vlastně nevím - byl to sen?

 

Němý pták

Je zase zima a i ten pták

U dveří sedá v zmrzlé zástěře

a poslouchá jak lidé tvoří slova

nic nerozumí

ústa otevře

a

němý je

a touží stále znova To vyslovit

To říct

a neví jak

pod zimním stromem tančí chromý pták

 

Potvora

Dvoumetrová potvora,

vkročila k nám do dvora,

ale už k nám nevkročí,

má motyku v obočí.

 

Dva

Jsi hvězda bez nebe

Já nebe bez tebe

Jsi světlo bez noci

Já jsem noc v bezmoci

Jsi láska bez vrásky

Já vráska bez krásky

Jsi moře bez břehu

Není břeh pro něhu

 

Jaro

Sedíš jen tak na balkóně

a díváš se přes hřbet učebnice na jaro.

Je jaro.

Kniha vedle tebe dřímá.

Dřímá, ale nespí.

Kniha nikdy nespí.

Zvláště když ji máš znát zpaměti.

V hlavě ti klape.

Jako datlové v lese.

V jarním lese.

Neučíš se, jsi v lese.

Na vařiči v kuchyni bublá černá káva.

A není to káva, je to potůček.

Černý potůček.

Je jaro.

Všechno klape.

Jsi pilná studentka.

Přemýšlíš a obrůstáš mechem.

Nejsi mech, jsi pařez.

Studený studující pařez.

Kniha taky obrůstá mechem.

Knižní studený pařez.

Zívá a písmenka se jí točí v kruhy.

Letokruhy.

Kniholetokruhy.

Je jaro.

Všechno klape.

Všechno dřímá, ale nespí.

Všechno obrůstá mechem.

I potůček.

Černý potůček.

Sedíš na balkóně

a díváš se z okna na jaro.

Je jaro.

Všechno klape.

A jestli nevěříš tak věř!

 

/Plíhal – variace/

 

Listí

Chybíte mi paní

jako pramen vodám

jak prdeli sraní

jako vítr horámdd

 

Koncem září zčervenají

dva lipové lístky

tajně větrem spojeni

slétnou k sobě z výšky

 

Poskakuje ladně ve snách

divoženka hebká

Pohladí mě po strnisku

dál se na nic neptá

 

 

 

Na střechu lesa potichu bubnuje déšť

kolibřík sotva třepe křídly

Na špičce jazyka štípe šumivé bonpari

Je taime za vodou zpívá ptáček ze spaní

 

Dva urzoni plují rosou čerstvě pokosených luk

k zemi se smutně klátí mnohasetletý buk

z piedestalu mává černá ruka Davida

probuď se lásko, moje srdce povídá

 

Prameny rudých vlasů do cůpků se splétají

ve stínu slunečního jasu dva kamínky čekají

Až přijde velká voda, odnese je do dáli

aby se na dně moře zase spolu setkali.

 

 

30/11/-1
A jedem zpátky do Brna

Neregistrovaný uživatel
Jméno:
Heslo:


Přidat na Google