Nahatch’s home

Zapatec Javascript Menu

Takhle nějak to bylo

jedlo  se, zpívalo, pilo, nevěsta zářila štěstím v holelu na náměstím, ... .
Ále popořadě.

Svíca

Tož sešli jsme se v omezeném počtu už v pátek bychom připravili místo. No a že jsme začali popíjet, vzali jsme soudek klalitního Savignonu PS od pana Svobody z Mutěnic, flašu slivovice, pár špekoňů z Kauflandu a počli jsme se veselit u svědkyně na zahradě. Veselice byla veliká, postupně zmizela slivovice, víno čiže se jelo na Svinec pro další, vytáhly se kytáry a husle a pařilo se.

Kolem půlnoci bylo zaveleno k odchodu by zítra vše proběhlo jak má. No nestačilo, všichni potopně ulehli, zůstal jsem jen já, Joža a klacek. Před klackem bylo nutné prchat, tuž jsem prchal, aktivně velmi, když tu najednou prásk a v nohách nic, v uších vítr, v očích barevná šmouha, hergot, krucinál, jenom to žuchlo
ale nebylo mi nic, jenom mi v rameňu luplo. Nu což naražené rameno, rychlá masáž, krátká zimnice a už si to hovím na podlaze Tragéda.

Sen noci svatebčanské

Ráno moudřejší večera, rychlá snídaně a jedu do Loučky se připravit. To spočívalo zejména v koupeli a návštěvě Katky, kouzelnice to s tejpkou. Rameno bylo odborně zatejpováno, opícháno ReBoxem a skoro nebolelo, jen ruka nešla předpažit. No co, horší věci jsou. Vyzvednout kytky, navléct košilu, vygůglit jak se váže Windsorský uzel, uvázat Windsorský uzel, zapnout manžetové knofle a vyrazit pro princeznu.

Na parkovišti před Pernických domem už postávaly auta svatebčanů, tož jsme je nazdobili, lokli slivovice a šli čekat na nevěstu. Strýc Staňa s tatou nám pěkně hráli (Anička, dušička někašli, Ej od Buchlova, Zaspala nevěsta) a to už se vynořila nevěsta a ja musel zatlačit slzu.

No a sedla do svého kabrioletu a všecky vozy vyjely obdivovat poloměry 5 novojičínských kruháčů. Na kopec jsme dorazili přesně podle harmonogramu o půl jedné. Čekal na nás výborný gulášek, slivovička, vínko. Pojedli jsme, zapřáhli občerstvovací povoz a pomalu vyrazili ke svatební hrušce. Za zvuků Lososa jsme vstoupili pod břečťanový oblouk. Raz, dva tři, dvá dva tři, jestli tak jako já cítíš vůni kopretin ... pojď blíž i já Tě chci nás svedlo do náruče a k překvapení oddávajícího jsme si střihli poslední svobodný tanec přímo před svatebním stolem.

Po písni už matrikářka čekala uklidnění, ale ještě nebyl ten vhodný čas:

Páreček zamilovaných žížal
zvolna mizí z obrubníku,
v 5 ráno už není chuť kouřit,
hudba ztichla.
Ošoupané boty kloužou po chodníku,
vítají právě narozené slunce.

Na křídlech ospalých racků
se třpytí kapičky rosy a já se,
pořád a pořád hlouběji propadám
do tvých zasněných očí.

Báseň, co jsem kdysi Zuzce napsal Jožka excelentně odrecitoval a já se zas marně bránil slze v oku. Obřad pod obrohledem beskydských velikánů proběhl, až na jedno bezvýznamné protestní Špulkovo zaštěknutí, proběhl opět dle harmonogramu

14:20:24 Ano, 14:20:36 Ano. Jhuchú.

Nasazení prstenů umně vykovaných z hřebíku Zuzkou s Vaškem. Díky. První manželské políbení a pak už jen Hergot, to je baba.

Následovaly gratulace, průchod obřím srdcem a po Manželské cestě lemované nohami na stole, prázdnou lednicí, kupami prádla a deckem v zavinovačce jsme se odebrali juchat. Promítli jsme pár fotek z našeho dětství a desetiletého společného soužití, převzali dary a přečetli přání. Díky. Pili a jedli a tancovali.

Pak se stalo, že nevěstu unesli, pohroma, našel jsem ji rychle v horní třetině Sviňské sjezdovky. No vysvobození bylo strastiplné a o to rychlejší. Zpátky do trenek, vystavit na odiv šlachovité tělo, držící pohromadě jen skrze tejpovací exoskelet, zavřít oči posadit se na naolejovanou fólii a oddat se tomu. Zásah balonkem zleva, zprava Pepík minul a skoro to oplakal, nájezd do sítě plného peří a už jako správný opeřenec, velmi nízký průlet s jednou otočkou rovnou k nevěstě. Tož nevím kdo koho zachránil.

Jelikož se začal ženich pohybovat v negližé, převlékli se i ostatní svatebčané. Atmosféra se stala ještě méně formální až se stala neformální. Muzikanti hráli až trhali struny. Dvojice tančníků létali tújemi ze svahua. Kapučíno rozjel dydžinu a první svatebčané začali usínat. I stalo se že kolem třetí se vytratila nevěsta i s ženichem a po nich šel spát i zbytek oslavenstva. Anketa o nejstřízlivějšího svatebčana tak kolem 4 ranní zůstala nezodpovězena.

Afterparty

Neděle se i za zvuků Jožanových húslí probouzela dost pomalu. Tolik žádaná míchaná vajíčka jsme nedostali, byla ale výtečná česnekačka, popíjelo se nealko, pojídali zbytky a probíhal převoz vybavení. Já se pro jistotu nechal vyhodit v nemocnici a odcházel s neradostnou diagnózou Fractura claviculae sin. Allman II. Pruda, sbohem Chorvatsko, sbohem Paklenice, sbohem lezení, zas budu počítačová krysa. Smutek jsme jeli poléčit k Pernickým k bazénu, pravá poolparty, lidi se vrhali do vody dobrovolně, někteří máčeli své šatsvo i s elektronikou nedobrovolně (Khamil), někteří se na to vše jen dívali (já). Večer už proběhl jen nekončící opilecký verbální kolotoč nesmyslů pořádně roztočený mnou a Jožou a svatba oficiálně skončila.

Epilog

Svatba se zdařila.
Díky bohu,
taky rodičům a budoucím dětem,
strýcům, tetám, bratranců, sestřenkám, neteřím, synovcům
kamarádům, lidem z Gymplu, Honeywellu a Blázince
ale hlavně pekařům!
dále kulisákum, zvukařům
a všem lidem, kteří se podíleli na tomto svatebčení
děkujem vám
děkujem i vám, kteří jste to nečekali
vidíte? i vám my děkujem.

   Libor a Zuzka


Kompletní fotogalerie

Fotogalerie

Fotky jsou ke stažení  v sekci Download::Svatba.zip.

Mapa

03/09/2011
A jedem zpátky do Brna

Neregistrovaný uživatel
Jméno:
Heslo:


Přidat na Google