Nahatch’s home

Zapatec Javascript Menu

Londýn

Přílet

V sobotu před polednem jsme hladce přistáli na letišti v Stanstadu. Odtud do centra na nádraží Victoria za 9£. Nakonec jsme koupili třídenní Travel card za 18£ a jeli se ubytovat do našeho přechodného domova v Greenwiwichi. 

Foto hostelu.

Hostel

spíše spartánský, ale zato s hospodou. Na pokoji je nás osm, polovina paří do rána, část spí už od osmi. My jsme někde mezi a tak se vidíme prakticky jen při zavrzání podlahy či postelí. S prvními spolubydlícími jsme se seznámili až poslední noc. Se švédem na hajzlu a s francouzkou na posteli. Bylo jí špatě a průser na cestě, tož se Zuzka zhostila polozapomenutého povolání a cpala jí Black Coal (uhlí) a že prej je to čistě přírodní. Chudák holka nechtěla urazit, tak si jeden prášek schovala na později, pokud se zhorší.

Observatoř v Greenwichi

Kousek od hostelu máme nultý poledník i se známou observatoří. Ta je na vyvýšenině uprostřed parku a skýtá pěkný výhled na město. Vyzkoušeli jsme několik praktických astronomických pokusů a pak se jen povalovali v parku a čekali na západ slunce. V noci se z observatoře promítá laserovým paprskem nultý poledník dolů na město, Zuza chvíli váhala, jestli to není odvážná kladka.

Foto laseru

Portobello Road

Ulička se spoustou malých krámků a sobotními trhy. Cetky pro turisty všeho druhu. Mě se líbily medvědí skříně, zuzka obdivovala tartanové šály ze skotských Highlands. 

Natural History Museum

Parádní přírodovědecké sbírky všeho druhu, od zrekonstruovaných koster dinosaurů, přes svítící ryby naložené v špiritusu po varování jak to se zemí dopadne, nebudeme-li se o ni pořádně starat. Do nově otevřeného Darwinova centra jsme se nedostali, zkusíme to ve středu. Zavítali jsme taky na výstavu o rozdílech mezi vnímáním světa dětí a dospělých, vyzkoušeli zrakové klamy a potvrdili, že jsem barvoslepý muž. V kavárně muzea Zuza kopla jedno exkluzivní kapučíno, mňam.

Picadelly Circus

Profláklá ulice se čtyřma barevnýma reklamama za něž by se ani v Japonsku nemuseli stydět. Možná, že se tam stalo něco významného, jen to ale nevíme. Jo, ještě střílející chlapeček Eros.

Fish and Chips

Anglická klasika ve fastfoodu v Greenwichi nezklamala. Nebylo to příliš mastné ani zabalené v novinách, ale s octem a zeleninou překvapivě chutné. 

Džez na severním pólu

Před usnutím jsme se stavili na dvě piva (taky fajny Carling za dvě babky) a živý jazzový koncert v Greenwichském baru North Pole.  Klucí bílý hráli parádně a kucí opálení parádně tančili. Na repertoáru jazzové standardy, jen chyběla kontrabasa a musely zaskočit klávesy.

Londýnské oko

Ráno jsme přes internet koupili lístky na kolo a vyrazili. Výhled na město byl omezen horizontem a oparem a zakřiveným sklem kapsule (Zuzčina oblíbená kapsjúla), ale dobrý. Pořád jsem zkoumal jak to kolo natírají, mají na to takovou ferratu, ale kdo by lozil hlavou dolů, spíš to vždycky pootočí a z žebřu natřou.

Trafalgar Square

Pod vysokým sloupem právě probíhala akce z cyklu London Design 09 - partie obřích šachů. Přerostlé figurky posouvali dva lidi a docela to trvalo, tak jsme se šli podívat do národní galerie.

Na tional Gallery

Britská národní galerie, spousty obrazů od středověku po současnost. Nás středověk moc neba, tak jsme prozkoumali jen křídlo impresionistů a puntičkářů. A máme oblíbené obrazy, Van Gogh - cypřiš na obraze a záda polonahé slečny po koupeli a taky vlak jedoucí po mostě za deště a při západu slunka od někoho na T nebo na M.  

China Town

Cestou z galerie do britskéh muzea jsme zabloudili do lampiónky vyzdobené čínské čtvrti a neodolali čínským specialitám - vegetariánská a vepřový ban = plněný kynutý knedlik. Libor jsem zkusil jakousi ryžu s masem zabalenou v listu. Tož dobré, jen se to těma hůlkama blbě jedlo. 

British Museum

Obdivovali jsme sochy z Huaskaranu, Ganéšu, Bubáka, sochy bez nosa i s nosem, mumiju, rakev pro mumiju a mumiju krávy.

Camdan

Povečeřet jsme chtěli u kanálu, ale bylo tam moc pankáčů. Aspoň jsme objevili tržiště v Camdanu postavené v budovách bývalých stájí. V dobách, kdy ještě koně tahali šaliny a dostavníky tam bylo ustájeno asi 400 zvířat. Měli i vlastní nemocnici a knihovnu. Teď už koně šaliny netahají, tak se ze stájí stalo tržiště pro tůristy. Cetky mají standardní i lehce zaměřené na pankáče a technofily. Večer kolem sedmé místní stánečky sleví na pochutiny indické, britské, čínské, německé na rozumnou cenu 3£.  

Millenium Dom

K temžské povodňové bariéře jsme vycházeli ze stanice Greenwich Nord u O2 arény. Takový obří cirkusový stan, mě se líbilo jak z něj čouhaly ty sloupy. A Zuzce se to nelíbilo, bo ježek. Tak jsme šli podél vody Temže, v tu chvíli po odlivu asi 2m pod úrovní při přílivu, k té odklápěcí přehradě. Pěkná cyklostezka lemovaná po jedné straně vodou a po druhé chvíli stromky, chvíli betonárkou s bagrama a pískem a nákupníma košíkama v blátě.

Thames Flood Barrier

Bariéra postavená na konci 70tých let u ustí Temže jako ochrana před vysokými vlnami z moře. Prý jeden z divů světa, je to sice velké a blyští se to na slunku, ale zas takový div to není.

Green Chain Walk

Od bariéry jsme se jali jít pěšky zpět do Greenwiche, no zabloudili jsme nemaje mapu a došli skvostnýma lesoparkama až do Chartonu. Xes.

Maritime Museum

Pod Greenwichskou obsevatoří je bývalá námořní akademie. Pěkná byla výstava o hledání severozápadní cesty z Evropy do Ameriky. Borci si tam jezdili jen bavlněných bundičkách a svetrech a ještě tam někteří 4 roky bivakovali. No ani s dnešním vybavením to nebude sranda. Se naučíme plachtit a vyrazíme, co Krystyáne :)

Thames tunnel

Z mořského muzea jsme podchodem pod Temžu přešli na druhou stranu na Island Garden. Bylo to hluboké, vlhké a chladné. Bzz

Museum of London Docklands

Parádní muzeum o histologii Londýna a vlastně i Británie. Od budování prvních doků, přes otrokářství až po Londýn za 2. světové. Celá výstava končila současnými vizemi a přestavbou už opuštěných doků. Dobrá byla rekonstrukce starých uliček a obchodů v docích s autentickým smradem (onuce hadra onuce).

Okurka

Taká vysoká okurka s brookerama co mají aspoň šest očí (aspoň podle počtu monitorů na jejich stolech). René Kočí.

20/09/2009
A jedem zpátky do Brna

Neregistrovaný uživatel
Jméno:
Heslo:


Přidat na Google