Nahatch’s home

Zapatec Javascript Menu

Freeride Vrátná

Tož jsme pobrali v práci tři dny volna, vyčkali až nasněží a vyrazili. Sněhu nakydalo na 4 lavinovku a tak jsme místo původního Gross Arl Talu zvolili lesy na Vrátné. S mezizastávkou v NJ jsme dorazili v sobotu před devátou na  Vrátnou. Riderů skoro jako sněhu. Lanovka se spustila v deset s malou výhrůžkou, že při silném větru ji zastaví a my budem muset dojezdit permici na Pasekách. Naštěstí nefoukalo. První jízda v ještě prašanem místy pokryté sjezdovce pod lanovkou.

Zuzka v jednom z Kraviarských žlabů
Zuzka v jednom z Kraviarských žlabů
Prášivé fatranské lesy.
Prášivé fatranské lesy.

Další ve stále ještě prašanem zasypaném žlábku k vodárně. Třetí jízda k vodárně už byla bez prašanu - jezdců mnoho. Tož jsme napočtvrté vyšlápli směrem ke Kriváni na úroveň trojnožky jakési meteostanice. Odtud traverzem lavinézního svahu, naštěstí foukalo ze severu a žlab byl vyfoukaný, na první z Kriváňských žeber a dolů. Božský prašan. Valíme dolů a já najednou letím, lyže vypnula. No nic vykopat a jedem dál. Znova tygr. A ještě jeden. Něco špatně. Zkoumám vázání, cvakám botu, má podivnou asi 1cm vůli. Zkoumám botu. Upadl plíšek na patě držící Techové vázání. Pruda, kilometry prašanu čekají a tohle. Bota drží jen na plastu. Vypadá to na další z nedostatků lyžáků od Scarpy. V tatrách Peťa třikrát ztratil přesku - odšroubovala se. To samé se stalo zuzce v Beskydech. Zlaté nýty. Opatrně sjíždíme, a dotahuju vázání na koňa, pomohlo jen trochu, no nic jedeme dál. Další jízdu zkoušíme tamtéž, nastala ale parádní bílá tma a tak traverzujem po paměti. Kdesi sjedem. Trošku hustější lesík a už jsme ve žlábku. Poznáváme jeden z Kraviarských žlabů, téměř panenský. Lyže plavou úzkým korytem. Pure fun. Teréní nerovnost, lyže vypíná, létající tygr, záhrab.

Přášili jsme notně.
Přášili jsme notně.
Pračivec. Zapadlec.
Pračivec. Zapadlec.

Chvíli vykopáváme lyži a plujem dál. Dá se říct, že nás to velmi baví. Stíháme poslední lanovku a dáváme sedmou jízdu. Náš žlábek jsme netrefili úplně přesně les už rozježděný. S každou jízdou je třeba jet dál a dál od lanovky, šak co, je tu krásná hmla. Dneska jsme zažili asi nejlepší prašan v živoťe a parádně si ho užili.

Běžky na Tanečnicu

Večer jedem zpět do NJ, botu tu nespravím, pořádné plácačky v místních půjčovnách pohledat. Plán změněn míříme na běžky. Autem na Dušnou a přes Cáb na Tanečnicu a zpět. Oteplilo se, sníh mokrý až běda, namazat nejde. Běžky kloužou a lepí se zároveň, dřina. Až před Tanečnicí se s výškou trochu ochlazuje a sníh je rozumější. Jsme těch 14km jeli asi 3hod, otáčíme a tu přijížní Michal. Dlouho jsme se neviděli tož máme co probrat. Pivko na Cabu, svezem Michala do Vsetína na bus a jedem do NJ.

Pondělí, v ostravském alpsportu získávám chybějící plíšek, při pokusu jej nainstalovat zjišťuju, že štoub co ho držel se zalomil. Anabáze s vrtačkou, zlomený vrták 1, a znova. OK, zkusíme dvojku a druhou, tu a tam vrták sjede ze zalomeného šroubu do měkého plastu. Kua. No nic zkusíme jestli se nový šroub chytne trochu zešikma, drží. Heuréka. Je odpoledne, plánovaný skialp na Lysou padá. Je teplo, prašan mizí a my taky. Tragéd nás veze do Rakous na Wurzeralm.

Wurzeralm

Dojíždíme v 11 večer ke Spitalu am Pyhrn, všecky parkály plné kamiónů tož se mezi ně nakonec vmístíme a zalízáme do Tragických útrob spát. Ráno před devátou už stepujem u spodní stanice. 34EUR za skipas a valíme vláčkem nahoru na plató Teichlboden (1370m). Freeride se tu odehrává zejména kolem sjezdovek z Frauenkaru (1870m). Lesy to jsou řídké, nahoře jsou placaté pláně, směrem dolů stále strmější. Pasáže kolem lanovky mají cca 40° a pár skalek.

Lanovka na Frauenkar a freeridové lesy pod ní a mezi sjezdovkami.
Lanovka na Frauenkar a freeridové lesy pod ní a mezi sjezdovkami.
Žlábek z Gammeringu
Žlábek z Gammeringu

Terén lehce rozježděný, prašan vlivem slunka lehce natátý. Najít si svou lajnu stále není problém. Freeriderů moc není, rakušáci davají přednost hoblování sjezdovek. Good4them. Dáváme pár jízd a jdeme zkoumat středisko, modrá sjezdovka ze sedla Gammeringsattel moc volných terénů nenabízí, lesíky kolem Schwarzeku jsou pěkné, ale krátké. Zaujme nás severní svah z Gammeringsattel. Od lanovky je třeba vytraverzovat a otevírá se luxusní řídký lesík s famózním prašanem. V dolní části s velmi slušným sklonem. Nikde nikdo prašan jen pro nás. Jedna lajna za druhou. A traverzujem stále dál od lanovky. Kam ta stopa vede? Proč ti lidi chodí tak daleko, když tu je tolik prašanu? A jsme na konci stopy. Krásný široký žlábek se na nás usmívá.

Žlábek z Gammeringu
Žlábek z Gammeringu
Pivník radlerovy
Pivník radlerovy

Celý jsme ho rozjezdili. Zuza tady i vyzkouší vyšší rychlost, pěkný pravidelný rytmus. Paráda. Poslední lanovka, přemlouvání vlekaře ať  nás povytáhne přes terénní zlom a sjížníme do údolí. Vrátná je asi lepší a levnější ale tady není tolik prašanových závisláků, co všecko rozjezdí.

Warscheneck (2388m)

Přejíždíme na parkoviště v zákrutě pod Vorderstoder. Pohodlný nocleh a ráno v 7 už jsme na pásech. Míříme na Warscheneck, kde máme od loňska pytel. S Vaškem a Zuzkou se nám tenkrát díky počasí podařilo dojít jen na  Lagelsberg (2008m). Tentokrát počasí přeje. Prvních strmých 900Hm na Zellerhuette zdoláváme za dvě hodiny.

Warscheneck, Wurzeralm mapa
Warscheneck, Wurzeralm mapa
Platem na vrchol Warschenecku.
Platem na vrchol Warschenecku.

Pak ještě výšvih na plato pod Lagelsberg a po pláních na vrchol Warschenecku. Počasí se nakonec umoudřilo, ranní mraky zmizely a slunko zuřivě pařilo. Ksichty spálené, ale spokojené, výhledy do okolí briliantní. Totes Gebirge s Gross Prielem, Dachstein, středisko Wurzeralm u našich nohou, šibenice vleků v Hinterstoderu na obzoru. Vršek byl vyfoukaný a tak křižujem v minimální vrstvě sněhu místní krasové útvary, lyže dostávají zabrat.

Podpisovači
Podpisovači
Pláně Warschenecku
Pláně Warschenecku

Dole už je to lepší, zapisujem kvalitní obloučky, potkáváme davy obligátních rakouských důchodců - přece jen je středa. a sjíždíme stále níže. Pláně nad lesem se skvělým prašanem a teréními vlnkami pro malé skoky, řídký les nad Zellerhuette. Pod chatou už je les notně rozježděný, nožky po 1700m výstupu už neposlouchají, sníh přimrzl a tak si spodní část už moc neužíváme a těšíme se hlavně do auta na Radlera. Tož pěkný výlet.

 

Kompletní fotogalerie

Fotogalerie

Mapa

25/02/2012
A jedem zpátky do Brna

Neregistrovaný uživatel
Jméno:
Heslo:


Přidat na Google