Nahatch’s home

Zapatec Javascript Menu

Sydney
Do Sydney jsme přiletěli kolůem 7 ranní. Imigrační mě trochu zdrželo, možná se jim nepozdávalo moje ruské vízum, čert ví. Karanténa taky v pohodě, ukázali jsme smrduté boty, jinak žaden problem. Z letiště jsme si zavolali do hostelu ať nám zařídí odvoz. To spočívalo v dostavení se na meeting point u velké modré stěny s adresami a detaily místních hostelů. Odtud náš už dědek s vysílačkou nasměroval k řidiči minibusu, který nás za $12 zavezl až ke dveřím. Hostel velmi jednoduchý, pokoj jmse sdíleli s mlaďochem ze Zélandu co v Austrálii pracuje. Vyrazili jsme na průzku města. Kolem katedrály St. Mary (novogotická stavba, tož taky kostel) a přes Hyde Park jsme dorazili do Sydneyské City. Město nás překvapilo svou zelení, malým počtem aut, turistů, příjemným klimatem, čistým mořem a fialovými stromy. Take fajne pro byvak. Prošli jsme parkem s parádním výhledem na operu a Harbour Bridge a kolem observatoře se vrátili zpět do hostelu.
Další den dorazil Johny. Koupili jsme proviant a vínko a pošli posedět do parku. Jak tekutiny došly, prozkoumali jsme místní botanickou zarhradu se 130 druhy palem, obřími netopýry, fialovými stromy a oblíbenými lahvovníky. Znovu k opeře a hurá dom na Halloween party. Slabota, jediný převlek upíra co jsem strčil na ksicht měl předtím někdo v kalhotech. Desinferke slivovicí a spat.
Na zítřejší odpoledne jsme měli domluvený sraz s Katkou v městečku Woolongong 80 km jižně od Sydney. Honzova kamarádka z Prahy, co už nejakou dobu žije v Canbeře s námi na týden pocestuje národní parky na JV austrálie a půjčí nám své auto na další cestu. Tisíceré díky. Cestou na vlakové nádraží Central jsme se zastavili v Sydney Tower abychom získali lepší přehled o rozlehlosti města. Výtah na 260m vysokou věž $25/os stál zato. Panoramatické výhledy na celý záliv a zelené město kolem něj.

Pláž
S Katkou jsme se štastně shledali a přejeli do kempu u pláže Seven Miles Beach. Johny dal večerní koupel ve studeném oceánu a my jsme se naň dívali. Ráno jsme vzali bodyboardy a jali se chytat studené vlny Tasmanova moře. Dařilo se, ale neopren citelně chyběl. Tož jsme zakopali Johnyho do písku a ten na oplátku předvedl parádní zombí.

30/10/2009
A jedem zpátky do Brna

Neregistrovaný uživatel
Jméno:
Heslo:


Přidat na Google