Jaro je příznivá doba pro arizonské
a jutažské výlety a tak jsme si zorganizovali služebku do
Phoenixu. Sic měl hlavním cílem výletu
být výstup na Castleton tower, scénickou
věž blízko Moabu v Utahu, vypadala naše bagáž
na služební cestu lehce abnormálně -
tři košile, smradlavé pohodlné lezky,
dvojčata a tři sady frendů včetně jističe
širočin - pětkového Camelota.Po několikerém přistání, jež nám
zpříjemnil tu blesk uhodivší do levého motoru tu stísněnost
sedadel ekonomické třídy jsme před půlnocí
dorazili na hotel. Kvitovali jsme
informaci, že pokoj, co máme řádně
rezervovaný bude bohužel k
dispozici až zítra - však tu o víkendu nebudem - a místo
spánku vyrazili 600mil na sever do národního parku Zion
se trochu rozchodit a obhlídnout klasické cesty jako Moonlight
buttress 5.12d/5.9C1), které třebas někdy pustí. V
rámci zvýšení fyzické kondice a skoncování s jet-legem jsme
vyběhli na vyhlídku Angels Landing,
bezmála 500m vysoké skalisko hrubě se vmezeřující do hlubokého
údolí Zionu. Výhled z vrcholku byl umocněn kytarovou exhibicí
místního borce neváhajícího vzít s sebou malou rozkládací
Taylorku i s kombíčkem.
 Pohled na Angels landing z Observation point trailu. |
 Sníh se dlouho neohřál. |
Vypili jsme pivo a před obědem jsme
byli nevybouření dole u auta. Nezbylo než ještě
obhlédnout Observation point čnící vysoko nad údolím.
Další den nás čekaly Hoodoos v Bryce kaňonu a
spřádání myšlenek na pouštní spáry. Pro nás, plezír
kletterery, to znamenalo každý večer pracovního
tydne trávit na stěně broušením spár
v místní gymu (s
navijákem tam mohl člověk běhat bez zbytečných prostojů nahoru a dolů do skonání).
Nicméně bylo třeba ješte poladit morál.
To jsme provedli o víkendu v Dragoon
mountains - West Cochise Stronghold jihozápadně od Tucsonu (AZ).
Tohle skalní město sloužilo Apačům kmene Cochise
(čti kočíz) jako pevnost a základna k loupeživým
výpadům do nedalekého Mexika. Ze skal stále dýchá nostalgický
duch starého západu. Ne tak z Tumbstone, pistolnického městečka
nedaleko, kde se dá tak akorát solidně najíst a trochu zkorigovat
své zidealizované prazážitky z
westernů.
Klasicky nám v neznámém terénu
zabralo nejvíce času hledání naší věže Whale dome a nástupu
do vyhlídnuté cesty Moby Dick (5délek, 5.8) ač se tento z
parkoviště jevil jednoznačně. Cesta pěkná, po pár ladících
krocích v první délce vybíhačka po vystouplých strukturách
chickenheads (je to opravdu jako šlapat kuřátkům
po krku). Z cesty bylo asi nejdivočejší převislé slanění.
Na místních pláních dost fouká a přesně podle Bernoulliho je
to ve zúžení mezi věžemi ještě horší. Variantu se slaněním
s lanem na zádech jsme pošetile zavrhli
a tak Pavel 20minut v prusících získával
naše lano zpět aby mohl dokončit slanění.
 Muttonhead, Sheepshead a Crizis Center, v popředí Dlouhý, Široký a Bystrozraký v náhodném pořadí. |
 Pepa chytá krystalomadlo. |
Nad ránem vyrážíme přes pláně
kolem torza vyschlé krávy k 400m vysoké dominantě oblasti -
Sheepshead. Trochu jsme podcenili přípravu a tak po pár hodinách
bloudění nalézáme začátek naší cesty Mystery of desert
(5délek, 5.9) na Muttonhead. Onen prominentní dihedral z průvodce
vypadal dole nějak moc prominentně, nakonec ale pustil zprava, což
je jistě správně. Cesta byla parádní a skýtala vše, co jsme mohli
potřebovat na Castletonu. Kouty, rajbáky,
žábovice, sokolíky, širočinu i převísek a ladičky po lištách
ve variantním závěru za 5.10a. Styl místních cest byl sympatický - pokud jde založit či omotat netřeba
fixního jištění, jináč je zejména v plotnách tu a tam nýt.
Podobně to bylo v Josáčích a i jinde v Americe. Celá oblast
Cochise stronghold je, zdá se, nedoceněná možná kvůli své
odlehlosti, možná kvůli tomu, že
jede-li někdo do USA tak už skončí v
Yosemitech, Squamishi, etc. Nicméně zejména na zimu místní 400m katedrály z
perfektní prsty drásající žuly stojí za návštěvu.
Potrénovali jsme tedy a plni odhodlání
vyrazili další víkend z Phoenixu do 450 mil vzdáleného Moabu v Utahu na
Castleton. Pod věží je tábořiště (prej
primitive campground) bez vody zato se suchým záchodem, kde
po půlnoci rozkládáme své karimatky snažíc
se neušlapat lidi co už spí. Castleton Valley je dost
populární a jaro je jako roční doba ideální. Věž solitérně stojí na
vrcholu kužele jakoby se loudala za zbytkem společnosti na faře
(věže The Rectory - Priest and Nuns).
Koeficient krásy je hodně vysoko (přísně symetrická samostatně
stojící kolmá věž, zdaleka viditelná)
a tak se zatoulala i na 50 classic climbs
of North America. Klasická cesta nahoru je Kor-Inglass route, podle
reportů s OW délkou za 5.9 a pískovcem pokrytým calcitovou
vrstvou klouzající jak stupy na Hřebenáči. Volíme tedy North
Chimney. Na nástupu jsme druzí, tentokrát bez tápání.
Následujem partu holek z Colorada. První délka 40m délka je pěkná
kolmá až převislá dvojspára prý jedna z
nejhezčích v poušti. Jištění jde založit spousta, jen
je ho tam potřeba vytáhnout a naštelovat, což ale
ubere sil. Trénink v gymu se dost hodil. Druhá délka je
klíčová, širočina
jištěná 5kou
camelotem pokračující převislými
spárami kdesi hluboko v nitru komína. Naštěstí to šlo odšlapat a zmírnit gravitaci.
Poslední dvě délky jsme spojili, žábovice na odlezu od štandu a
pak systém rozporových komínků napojující se do cesty
Kor-Inglas s 10m záverečnou stěnkou. Nahoře bylo větrno a úplný
babinec, zřejmě tu lezou jen holky (chicks
climbing je tu populární). Slaňujem cestou North face
natřikrát. Je větrno, takže už s lanem
na zádech. Stejně se ale při stahování
zamotalo za asi jediný odštěp Severní
cesty, která je jinak za 5.11b a moc výstupků nenabízí.
Počasí se kazí tak to rychle dokončíme a po chvíli otvíráme
první Torpeda IPA od Sierry.
 Parta HIC! |
 North chimney train vzhůru dvojspárou. |
Předpověd je špatná tak další
lezecké plány rušíme (Indian Creek, Fisher towers) a jedem na
kola. V plánu je single track The Whole Enchilada. Celopéra za $60
na den, bus nahoru dalších $25. Trochu nám
nasněžilo, ale jinak se kola vyvedla parádně, i když díky
tomu bílému svinstvu jsme jeli jen půlku z jinak 27mil
dlouhého single-tracku. Pro mě to byla nová zkušenost s
celoodpruženým kolem, chvilku jsem si zvykal, první drop jsem šel
po hlavě, ale pak jsem pochopil - je třeba jet rychleji. Plynulé
(flowy) úseky v nízkém lesíku střídaly technické pasáže s
kamenými stupni, ze kterých se tak dobře hopsalo. Jeli jsme po
hraně kaňonu Castleton valley s vyhlídkou na naši věž. Terén
byl místy pohodový, místy exponovaný
(Deadly cliffs) ale pořád neuvěřitelně zábavný. Těch cca
17mil z kopce dolů jsme měli za dopoledne za sebou a po krátkém občerstvení u
Poisson Spider jsme si vyšlápli na Sandy dunes
200m nad městem. Zřejmě jako jediní exoti jsme jeli na kole
nahoru. Sandy dunes jsou zkamenělé duny na nich kdysi dávno
místňáci barvou vyznačili první trail Slick Rock - tenkrát
hlavně pro crossky. Teď tu převažují cyklisté a užívají si
krátkých strmých výjezdů a plynulách sjezdů v rudé krajině
lemované bílými vrcholy La Sal mountain range.
 Vrcholovka s nezbytnou Lokomotivou. |
 Zpátky na single tracku - nervózně vyhlížíme Deadly cliffs. Nakonec to nebylo tak hrozné - jen potřeba nepadat doprava. |
Moab je určitě místo kam stojí za
to zajet - parádní národní parky Arches a Canyon lands, rafting
na Colorado river, nespočet single tracků pro kola, jeepy, motorky,
koně, turisty i místa pro naturisty. Spousta levných kempů. A
navíc, nějaké pouštní lezení se tu taky najde. Vyřádí se
všichni - od inhalátorů adrenalinu, přes rodiny s dětmi až po
aktivní a atraktivní důchodce.