Jaro je příznívá doba pro arizonské a jutažské výlety a tak jsme si zorganizovali služebku do Phoenixu.
Po
několikerém přistání jež nám zpříjemnil tu blesk uhodivší do levého
motoru tu stísněnost sedadel ekonomické třídy jsme se urychleně
ubytovali na hotelu, kvitovali informaci, že pokoj co máme rezervovaný
bude k dispozici až zítra - však tu o víkendu nebudem - a po půlnoci
vyrazili 600mil na sever do národního parku Zion. Po krátkých
peripetiích a nakonec úspěšném setkání s druhou částí úderné skupiny
jsme v ranním chladu vyrazili po vybetonovaném chodníku na Angels
Landing, bezmála 500m vysoké skalisko hrubě se vmezeřující do hlubokého
údolí Zion.
 Zionské údolí |
 Některá místa jsou slušně exponovaná. |
V
druhé polovině trailu chodník nahradily exponované pasáže jištěné
řeťezy a náš tým se také rozpůlil. Svědomitější část vyrazila na vrchol,
zdravíc se s usměvavými věčně dobře naladěnými amíky. Výhled z vrcholku
byl umocněn kytarovou exhibicí místního borce nevahajícího vzít s sebou
malou rozkládací Taylorku i s kombíčkem. Vypili jsme pivo a před obědem
jsme byli nevybouření dole u auta.
Pro vybouření jsme zvolili výstup
na Observation point čnící vysoko nad údolím, 8mil tam a zpět, 2100ft
(640m) převýšení. Stezka v mnoha serpentinách stoupá kolem plačící skály
(Weeping rock), kde na hranici pískovcových vrstev vyvěrá voda zateklá
do skal kdesi na vrcholu plateu před tisíci let. Prochází zajímavým
slotovým kaňonem ozvěn (Echo canyon) aby v pokračovala v měkčích a
žlutějších vrstvých pískovce na náhorní plošinu.
 Observation point a Angels landing |
 Pohled na Angels landing z Observation point trailu. |
Výhled
z Observation pointu byl famózní. Celý Zion jako na dlani. Po únavném
výstupu nás nahoře překvapila útlá maminka se třemi ratolestmi ve věku
tak 2,4 a 6 let co neohroženě pobíhaly po kraji skalisek, nějakých 700m
nad údolím. Děcka plná energie nám jaksi nezapadaly do obrazu náročného
treku jak o něm mluví průvodce. To oni jistě přišli z nedaleké silnici
vedoucí po vršku náhorní plošiny. Zbití a znavení jsme je ovšem po
sestupu potkali skotačící na posledních metrech stezky těsně před
parkovištěm. Inu svou laťku si zvedáme každý jinak vysoko.
Noc jsme
strávili v příjemném kempíku nad Zion Moutain Ranch ve společnosti
několika Alelů, majitelky s historkou o nedovoleném překročení
československé statní hranice někdy na sklonku komunismu a několika salv
smíchu při nákupu dřeva - Axe vs. Eggs.
 Observation point, vzadu břit Angels landing. |
 Sníh se dlouho neohřál. |
Ráno
jsme po krátké poradě direktivně přesvědčili pesimistickou polovinu
výpravy, že přepověď lže a pršet nebude a je třeba vyrazit na průzkum
Bryce kaňonu. Samo že lhala, sněžilo. A tak jsme si užili barevný Bryce
se sněhem pokrytými hoodoos. Krátkou ztrátu a nález části výpravy a
nakonec spokojeni dojeli po půlnoci na hotel. Byl to dobrý způsob jak
zatočit s Jet-legem.
 Zasněžená idyla. |
 Kontrasty |
