Tatry 2022

Prolog Je středa. Dovolená začala. Děti jsme zavezli k babičce Xeni. Byly rády, zas si na chvíli odpočinou. A my se Zuzou směřujem do Slnečných skal. Projedem se poprvé po nové dálnici k Višňovému, už aby dokončili tunel. To budou Tatry zas o půl hodiny blíž. Stíháme odpolední lezení, vyhřátá Dolná slnečná stěna je nám … Číst dál

Velikonoční Kriváň a Salatín

Před Velikonocema jsme vyrazili na výlet. Postupně jsme vylezli na Salatín a Kriváň a jako odpočinek jsme se stavili na Slnečných skalách u Rajce. Fajně bylo, Valoušci nás doprovodili. Takový pravý skialpo-lezecké roadtrip. Salatín Začali jsme na Salatíně. Brzký ranní výstup po sjezdovce a pak už do amfiteátru Salatína. Cíl je to tu pořádně prozkoumat … Číst dál

Moab

 

Moab

Potrénovali jsme tedy a plni odhodlání vyrazili další víkend do 450 mil vzdáleného Moabu v Utahu na Castleton. Pod věží je tábořiště (primitive campground) bez vody zato se suchým záchodem, kde po půlnoci rozkládáme své karimatky. Lidí je tu dost, Castleton Valley je dost populární a roční doba ideální. Věž solitérně stojí na vrcholu kužele jakoby se loudala za zbytkem společnosti na faře (The Rectory – Priest and Nuns).

Koeficient krásy je hodně vysoko (přísně symetrická samostatně stojící kolmá věž viditělná zdaleka) tak se zatoulala i na 50 classic climbs of North America. Klasická cesta nahoru je Kor-Inglass route, podle reportů s OW délkou za 5.9 a pískovcem pokrytým calcitovou vrstvou klouzající jak stupy na Hřebenáči. Volíme tedy North Chimney. Na nástupu jsme druzí, tentokrát bez tápání. Následujem partu holek z Colorada. První délka 40m délka je pěkná kolmá až převislá dvojspára. Jištění jde založit spousta, jen je ho tam potřeba vytáhnout a naštelovat, což ubere sil ale nakonec je to pak skoro celé na rybu (poctivá 5.8ka). Trénink v gymu se dost hodil.

Číst dál

Cochise stronghold

 

Cochise stronghold

Na jaře 2014 jsem byl vyslán na služebku do Phoenixu. Krom cílů pracovních jsme naplánovali i nějaké, jak jinak než pouštní, lezení.  Hlavním cílem výletu měl být výstup na Castleton tower, scénická to věž blízko Moabu v Utahu. Podle toho taky vypadala bagáž – tři košile, dvojčata a tři sady frendů včetně zabíječe kamzíků – pětkového Camelota. Pro nás plezir kletterery to však také znamenalo každý večer trávit na stěně pilováním lezení spár s tím, že pokud spára v gymu AZ on the rock nepustí aspoň dvakrát nahoru tak to nemá smysl pouštět se do větších akcí. Pustila. Nicméně bylo třeba ješte poladit morál. To jsme provedli o víkendu v Dragoon mountains – West Cochise Stronghold jihozápadně od Tucsonu. Tohle skalní město sloužilo Apačům kmene Chocise (čti kočíz) jako pevnost (stronghold) a základna k loupeživým výpadům do nedalekého Mexika. Ze skal stále dýchá nostalgiský duch starého západu.

Ne tak z Tumbstone, pistolnického městečka nedaleko, kde se dá tak akorát solidně najíst a trochu zkorikovat své prazážitky z westernů (např. nechápu jak v tom hicu mohli jezdit v kožených kalhotách). Kolem staré šibenice jsme suchou savanou doletěli naším šípem Nissane X-terra až na začátek trailu spojujícího West a East Stronghold. Mimochodem solidní vůz zvládající četné pokyny „dej mu napít“ i v středně drsném terénu, škoda jen že si k němu Pavel vytvořil vztah a každé ušpinění těžce nesl.

Číst dál

Arco 2013

Arco – lezení

I rozhodli jsme se, že i s robátkem bude možné se mrknout za hranice, vyřídili pas a domluvili termín. Osazenstvo se postupně vyjasnilo v Kubečkády, Krystyánovce a Honzíkovníky. Destinace jasná nebyla ani do pátečního odjezdu, z možných variant: Paklenica, Hvar- Cliffbase, Arco nakonec padla volba na talošku. A nebyla to zlá volba. Ubytko jsme zařídili v kempu Daino v Pietramuratě, dva mobilehomes dohromady za přijatelných 120EUR/den. Kdeže ty loňské sněhy jsou a s nimi divoké spaní v nitru Tragéda. Nu což.

San Lorenzo In Banale

Sobotní dopoledne trávíme v kempu u bazénu a na odpoledne míříme do kopců do oblasti San Lorenzo In Banale značené v průvodci přívětivým kočárkem zvěstujícím kamarádskost k dětem. Bylo to tak a my se parádně rozlezli v lehce podhodnocených cestách v místním slepenci. Lezlo se po dírkách a celá oblast připomínala betonku na Olympii. Ale cesty dlouhé, nad lezeckou arénou pěkné hříště s průlezkama. Pohoda.

Číst dál

Martell Tal

Skialp a lezení v Jižním Tyrolsku Throneck a Gamskarkogel Konec března, je čas na jarní skialpy. Původní plán jet ve více lidech bere za své s rostoucím vypruzením Zuzky prací a tak se na poslední chvíli rozhodujem posunout termín a vyrazit naslepo, bez zařízeného ubytování a jasného plánu směr Jižní Tyroly, do skupiny Ortler. Už … Číst dál

Tatry 2011 – Malá studená

 

Tatry – Malá studená dolina

Opět jako loni, počasí v létě mizerné ale tenhle víkend má být ideální. Nakonec vyrážíme já, Zuza, Krystyán a Pepa. Pro toho to jsou první Tatry, tak je plný očekávání. Rychlý přesun v Tatry, spaní na louce pod Štrbou.

Korosadowiczova cesta, V, Žltá stěna

Ráno ve 4:45 budíček, přesun do Starého Smokovca, ťapkání na Hrebienok, v 8 na Zamkovského chatě. Ubytování na Teryně už nebylo a i na Zamce nam řekli že jen v hospodě na zemi ve spacáku. Takže skládáme bydlík a jen s matrošem vyrážíme k Teryně. Dolina je ještě plná mlhy z právě se rozpadající studené fronty. Procházíme kolem štíhlých a vysokých borovic Limba, tatranského to endemita, pásem Klicperových borovic až k serpentinám. Tady už řídnoucí mraky propichuje hrot Žlté stěny.

Číst dál

Rumunské hry

Rumunské hry

Je listopad. Před 21 lety proběhla sametová revoluce a nově nabytá svoboda nám dovolila cestovat. 17. listopad se stal státním svátkem, letos padnoucím na středu. Dovolená v práci ohlášena cíl jasný – lezení v Arku, no počasí si to nemyslí. Celá jižní a JZ Evropa je pod dekou. Padá Paklenica, Osp, Finale. Jediné slibné počasí je na východě. V pátek ve 12 je rozhodnuto, jedem do Rumunska. Na webu jsme našli kusé informace o lezení v Cheile Turzii, zbytek pořešíme na místě.

Číst dál

Tatry 2010

Tatry 2010

Po dlouhém plánování a čekání na počasí se konečně sluníčko ukázalo a my vyjeli do Tater. S přehřívajícím se Kájou jsme úspěšně dorazili do Štrby, přespali na louce a ráno v 6 vyjeli zubačkou směr Štrské pleso.

Žabí koň

Na Popradském jsme potkali zbytek partie a přirali Pavla a vyrazili vzhůru Mengusovskou dolinou k Žabím plesům. U řetězů jsme uhli z cesty na Rysy a pokračovali k Žabákovi. Tuhle tůru jsem měl v hlavě už od horoškoly. Nějak mě ten ostrý hřeínek přitahoval. No nejem mě. už z dálky jsme mohli pozorovat celkem tak 30 lidí plazících se Žabě po řbetu. Nástup jsme moc netrefili a místo žlábkem jsme vystoupali pod komínek trojkovými skalami. Nad námi spousta lidí tak jsme první hodinku proseděli dole pod komínem, než se vláček pohnul a my vyzlínali nahoru, plotnou doleva a pěšinkou ke slaňovacímu štandu- Další bezmála dvě hodiny čekání nám umožnily poznat hřeínek do detailu. Konečně byla řada i na nás, slanění do Žabího sedla pak první délkou v položené střeše na vyskobovaný štand pod prvním výšvihem. Nahoru přes klíčové místo 3+ po pár lokrech na horního koně a další štand, tentokrát přes hrot. Poslední délka a už jsme na vrchu. Dolů je třeba sejít/slanit ze smyc upevněných v lokrech na vyorhákovaný štand 15m pod vrcholem, pak vzdušnějším slaněním přes převísek na malou věžičku a kousek po hřebeni k druhému štandu. Odtud slaněním dolů pod Tylkovu štrbinu. Stačí jedno 60m lano. Sestup zpět do doliny je nepěkný, travnatý, exponovaný. Skoro to vypadá, že největším problémem Koňa jsou davy lidí a nepříjemný nástup a sestup. No trochu mě moje vysněná cesta zklamala.

Číst dál

Ádr 2010

Ádr Vinetou, Bakchus a Mník Tak jsme využili svátku Cyrila s Metúdem a tudíž prodlouženého víkendu a vyrazili do Ádru. Morálové lezení po uzlících a dětských hlavičkách zvládal nejlíp Milan a tak nás postupně vytáhl na několik věží. Začali jsme starou cestou na Vinetua, prý lehkou spárou a pak komínem do nitra skály a odtud … Číst dál

Lezení North island

Mangakoewa Jelikož finance docházejí, do odletu zbývá necelý měsíc a potřebujeme levnou zábavu, míříme k ospalému městečku Te Kuiti známému snad jen každoročním festivalem stříhání ovcí. Ten už sice proběhl, ale nás láká něco jiného. Kousíček za městem je Mangakoewa gorge, jež skrývá převislé až střechovité vápencové stěny. Lezení. Tři týdny naše svaly abstinovaly a … Číst dál

Takaka & Golden bay

Takaka

Městečko ve zlaté zátoce Golden Bay, odříznuté od pevniny kilometr vysokým kopcem Takaka hill působilo lehce ospale, všudepřítomné malůvky a tyčinkama vonící obchůdky a kavárničky dávali tušit, že se v oblasti usadilo mnoho volnomyšlenkářských umělců, hipíků a lezců. Potkali jsme se tu s kolegou z práce Pavlem a Ivou a vyrazili na průzkum místního lezeckého ráje Paynes Ford. Podél klikatící se říčky Takaka river se tyčily vápencové útesy, asi 50m vysoké, ukloněné, převislé, jen si vybrat.

Začínáme pokusně na Crees wall šestnástečkou(5b), půstí tak zvyšujem na 17(5c). Nad řekou tu mají nataženou lajnu, tož to by bylo abychom ji nezkusili. Natahujem jednu testovací na paloučku. Jednou sice při zatížení dvoumetrovým hovadem praská, ale nakonec po přeuzlování poslouží pro osvěžení techniky dobře. Je čas na ostrý pokus, přesunujem se nad vodu, krkolomě šplháme k místu kde je lajna uvázána. Je potvora přetočená a první metr připomíná spíše lano než popruh. První nesmělý krok, pád, výplaz z vody, dva nesmělé kroky, pád. Klíč je v odproštení se od výšky a vody pod sebou, vydržet i větší náklony, nebát se. Odprošťuju se, nebojím, strávím na lajně asi 15sekund během nichž urazím asi 5kroků. Následujé krkolomný držkopád. Ok, končíme pro dnešek, voda je studená.   



Číst dál