Cantebury

The Cantebury


Z výšin NP Mt Cook jsme se přesunuli do plání Cantebury. Zalozit si a prohlédnout největší město jižního ostrova.

Hanging Rock


První lezeckou oblastí u Timaru, co navštěvujeme je Hanging Rock, vápencový útes vysoko nad řekou Opihi. Pěkné výhledy do okolí, na palmy při úpatí útesu a sluníčko nám lezení zpříjemňují. Nakonec tahám jednu 19, zkouším 20 a lezem spoustu cest nižších obtížností. Většinou začínajících převískem po madlech a končících rajbákem na vrchol. V místní klasice vynecháváme chyty v nichž jsou ptačí hnízda, a chyty příliš posrané, aby držely. No pěkný den.

Číst dál

Dunedin & Otago Peninsula

Dunedin


Toto druhé největší město jižního ostrova, vystavěné kolem náměstí Hexagonu, se nám docela líbilo. Původně je to město skotské (Dunedin=skotsky Edinburg), je sídlem University of Otago a tak je tu spousta studentů a město žije. Podívali jsme se do pestré galerie umění, poučná byla výstava velkoformátových fotografií z nejrozporuplnějších míst země o kterých se raději moc nemluví – světélkující úložiště jaderného odpadu, mrtvoly v různých stadiích rozkladu na zahradě ústavu forenzní patologie atd. Ve výstavních síních  parádního Museum of Otago jsme našli Maorské dřevořezby, ruchadlo, kostry velikých hrabivých ptáků Moa vybitých lovci už před staletími.

Taky jsme provedli exkurzi do místní filiálky čokoládového impéria Cadbury. Zjistili jsme, jak že se ta čokoška vyrábí, nuže: Z Ghany se dovezou fermentované, vysušené kakaové boby, ty se opraží, podrtí a oddělí se jen svrchní vrstva bobu. Ta se rozemele a vytvoří kakaovou hmotu. Jejím vylisováním se získá kakaové máslo a suchý prášek – kakao. No a teď,
čokoška na vaření – zhutnělá kakaová hmota  
čokoška mléčná – kakaové máslo smíchané s kakaovou hmotou a kondenzovaným mlíkem        
čokoška hořká – kakaové máslo smíchané s kakaovou hmotou a kakaem  
čokoška bílá – kakaové máslo smíchané s kondenzovaným mlíkem      
čokoška polská – viz výše, jen místo kakomásla dej lacinější rostlinný tuk. Fuj.

Číst dál

Fiordland – jihozápad

Fjordland – jihozápad

Mt Luxmore


Vracíme se do Te Anau zdolat blízký Mt Luxmore, hlavní lákadlo Kepler Tracku. Slunko má dle předpovědí svítit, než ovšem dorazíme dlouhatánským obloukem kolem jezera a po nespočetných lesních serepentinách na travnaté vrcholky kopců, je jasné že bude … chcát. Dorážíme na chatu Luxmore Hut se stále dechberoucími výhledy, kousek nad ní ale otáčíme.

Pruda, od západu se valí stará známá studená fronta, kopce na západ jsou už v mracích. Zalézáme pod zem do blízké vápencové jeskyňky, počasí se, ale nemoudří a tak se vracíme.

Lake Manapouri


Jezero propojené s Lake Te Anau řekou … V 60.letech tu moudré hlavy při pohledu do mapy zjistily, že jezero je jen 10km od moře, což z něj při jeho nadmořské výšce 190m, činí ideální zdroj elektřiny. Tuž postavili cestu skrze hory Fiordlandské až k místu budoucí elektrárny, prokopali tunel na druhou stranu hor, ústící do Doubtful Soundu a vykutali velkou kavernu, do které unístili Francisovy turbíny a byly průdy k pohonu tavíren hliníku u …
U jezera Manapouri měl začínat náš další trek na Mt. Titiroa. Nu, zjistili jsme, že je nejprve potřeba přeplout lodí přes výtok jezera, normálně by jsme půjčili loďku a převeslovali, ale po dlouhých deštích bylo moc vody a prý by nás odnesla. Jediná další možnost byla počkat do zítřka na vodní taxi a to se nám nechtělo. Jdeme teda na Titirou z jihu od jezera Monovai.   

Číst dál

Fiordland – severozápad

Fiordland


Huray, zas na cestě. Poslední zastávka v Queenstownu, krátké lezení na Queenstown hill, noc na našich oblíbených Remarkables a rychlý přesun přes Lumsdan do Te Anau, malého turistického městečka na břehu stejnojmenného jezera. Dobré místo pro nákup proviantu, benzínu a služeb všeho druhu počínaje sea kajaky a plavbou lodí po opuštěných fjordech, zařízením odvozu lodí, čtyřkolkami, helikoptérou či letadlem kamkoli a konče scénickými lety nad nádhernou převážně neporušenou a stále divokou a nepředvídatelnou krajinou fjordů. My jsme místních služeb nevyužili, na let neni, na opravdovou divočinu nám chybí vybavení a hlavně počasí a všecko ostatní jsme schopni pořídit levněji.

Číst dál

Blue Mountains

Blue Mountains V Nowře jsme se rozloučili s Katkou a Larsem a v podvečer nasedli na vlak do Katoomby, centra Blue Mountains. Přestup v Sydney a o půlnoci jsme vysedali v Katoombě. Jali jsme se hledat místo ke spaní, po hodince ploužení nočním městečkem jsme se dobrali k lesíku a postavili stan. Konečně do spacáku. … Číst dál

Great Ocean Road

Great Ocean Road Prkeníci Přes Goolong jsme dojeli do Torquay, rodiště australského surfování. Čtyři hodiny jsme chodili po nespočetných obchodech v Surf Plaza abychom nakonec všichni sehnali neoprény nutné pro delší setrvání v chladných vodách jižního pacifiku a dva bodyboardy, malá surfová prkna, na nichž se leží. Odpoledne jsme se po dlouhé době konečně dostali … Číst dál

Snowy Mountains

Snowy mountains Navečer jsme se přesunuli do Snowy Mountains pod Mt. Kosiuszko, nejvyšší horu Austrálie.  Tříhodinová cesta z Canberry nás dovedla až na parkovište na Charlotte Pass. Tu jsme nechali auta a v 11 vyrazili chladivou větrnou nocí na 6km vzdálenou chatku Snowman Hut. Cestou na si nás náhle skrze mraky posvítil uplněný měsíc. Docela … Číst dál

Lezení v Austrálii

Point Perpendicular

Odpoledne jsme přejeli k majáku na výspě Poit Perpendicular. Tady se k nám přidal Lars, Katčin švédský přítel, dovezl lana a matroš. Huray, zase polezem, vzali nás na místní útesy. 60m stěny rozdělené terasou na dvě patra. Neskutečný výhled, nádherná expozice, oceán, velryby a výtrysky vody od jejich mohutných ocasních ploutví. Slaněním jsme sestoupili na první terasu a vylezli cvičně bezejmennou cestu za 15 aus. stupnice (5a). Nechal se ukecat i Johny, zapřísáhlý odpůrce tohoto nebezpečného sportu. Skály tu jsou pískovcové, pevné trochu podobné našim Suchým skalám. Převážně stěnové lezení s malými chyty, vesměs pozitivními. Naostro jsme pak se Zuzkou vylezli cestu Hello Dolly 18 (6a). Nádhera, nádhera.
Na Point perpendicular jsme se vrátili ještě jednou před odletem na Zéland. Okoupali jsme se v už parádně teplé vodě v zátoce Honeymoon bay a odpoledne cosi polezli. Vytáhl jsem si tradiční cestu Sympatico (16), ty nejlepší frendíky jsem použil dole na štand a pak mi sakramentsky chyběli nahoře ve spáře, se to nějak vyřešilo že. Dal jsem si na TR místní trad klasiku The Mist (17) vzlínající podél krásné spárky.

Číst dál

Sydney

Sydney Do Sydney jsme přiletěli kolůem 7 ranní. Imigrační mě trochu zdrželo, možná se jim nepozdávalo moje ruské vízum, čert ví. Karanténa taky v pohodě, ukázali jsme smrduté boty, jinak žaden problem. Z letiště jsme si zavolali do hostelu ať nám zařídí odvoz. To spočívalo v dostavení se na meeting point u velké modré stěny … Číst dál

Kanchanaburi & Ayatua

Krabi


Railey jsme opustili opět přes Krabi. Po přistání loďky jsme zavítali na náš oblíbený market na jídlo, ananas a shaky. Cestou městem jsme narazili na davy lidí pozorujících cosi. Ve městě právě probíhal vegetariánský festival. Blázniví čínští budhisté tady celý týden projevovali úctu všemu živému krvavým sebepoškozováním. Propíchnuté tlamy, mačetama a žiletkama nařezávané jazyky, bičovaná záda a tanec pod bouchajícími petardami byly hlavními pomocníky pro  dosažení tranzu.
Nazítří jsme se podívali do mangrovníkového lesa. Stavaři zrovna opravovali na kůlech zbudovaný chodník, takže jsme krkolomě přecházeli po úzkých prknech z jednoho podpůrného pilíře na druhý. Troška adrenalinu nezaškodí, naštěstí už byla většina chodníku opravená, tak jsme se mohli kochat labyrinty kořenů, bahna a mokřadů. A navíc ten blahodárný stín.  
Ve čtyři odpoledne jsme pak vyrazili směr Bangkok (350B). Ráno v 6 nás autobus vysadil u Khao San, pršelo a my se potřebovali na 730 dostat na nádraží Bangkok Noi odkud odjíždějí vlaky směr Kanchanaburi. Poté co jsme odmítli taxikáře a ten nás na odplatu počastoval krásným Fuck you, vzali jsme tuktuka za 52B. U nádraží jsme prošli market se zeleninoum masem a pochutinama, dali snídaňovou polívku a koupili trs banánů na cestu a nastoupili do vlaku.

Číst dál

Jih Thajska

Jih Thajska


Tak jsme kol 10.30 vystoupili z busu na nádraží pro turisty u Krabi, odkud jezdily jen předražené tuktuky a úslužní thajci se snažili naplánovat další pobyt pasažérů. Příznačné je, že pět minut předtím zastavoval bus na nádražíčku, kde vystoupilo celé thajské osazenstvo autobusu a odkud navazuje spousta levných upravených pickupů Sawnthaew (z busu do centra za 20B). No, blbí zápaďáci (taky farangové, westerns).  

Wat Tham Seua

Tuž jsme odešli pěšky k 4km vzdálenému Wat Tham Seua (Tyger Cave Temple) – chrámu v tygří jeskyni. Byla neděle, všude spousta thajců, z ampliónů zněly motlitby, po stromech poskakovaly opice, ve stáncích voněly levné pochutiny. Obešli jsme celý chrámový komplex, viděli cely mnichů vyzděné pod jeskyními převisy, jeskynní svatyně a nakonec jsme se po více než 12 stech schodech místy i 40cm vyškrábali v poledním hicu potem splavení na vrchol skaliska ozdobeného sochama Buddhy a malými svatyněmi. Krásné místo, krásné výhledy na východní roviny s plantážemi banánů, kokosu, jižní nedozírné plochy Adamanova zálivu a západní vápencová skaliska. Rozeznali jsme město Krabi i náš dnešní cíl, zrovna deštěm zahalené Railey.  

Číst dál

Kho Tao

Kho Tao

Příjezd

V půl šesté ráno teprve začínalo svítat a náš mrazivý VIP bus (klimatizace byla celou cestu zapnutá na maximum) nás vysadil na molu v Chumphonu. S nohama konečně zanořenýma do slaných vod Thajského zálivu jsme pozorovali východ slunce a čekali na odjezd našeho katamaranu Loprayah. Lodě jezdí z Chumphonu na Tao dále přes Panghan a Samui až do Suret thati. Člověk dostane při naloďování na tričko nálepku s cílovou destinací, aby byl pěkně rozeznatelný. Toho využívají nahaněči ostrovních potápěčských agentur aby už na palubě chytili turistu. Agentur je na Koh Tau přehršel, takže čím dříve uloví, tím pro ně lépe. Všechny agentury nabízejí Open Water kurzy zhruba za 9000B s ubytováním a jídlem na 3-4 dny. Asi je to poměrně rychlokurz, nicméně cena je dost slušná, ale odmítli jsme. Katamaran svištěl po hladině rychlostí 50km/h takže jsme za půldruhé hodiny vystupovali na molu ve vesnici Mae Haad Village na 67km vzdáleném ostrově Kho Tao. Odrazili jsme útoky taxikářů a podél pobřeží jsme se vydali na jih k pláži San Nuan, kde nám Lonely Planet radil levné bungalovy. Našli jsme a ubytovali se u překrásné pláže v bungalovech Sai Thong Resort po trošce smlouvání za 300B/noc. Místo je to krásné, bez lidí, dostupné motorizovanou dopravou prakticky jen na taxi lodí po vodě. Jídlo a pití tu bylo dražší, tak jsme každý den chodili asi půl hodinky džunglí a mezi bungalovy do města.

Číst dál

Thajská jídla

Jídlo Thajci přý myslí na jídlo neustále. Třeba, pokud se thajci zdraví, tak místo našeho „Ahoj, jak se vede?“ použijí „Kin khao leo?“ neboli „Už jsi jedl?“. Odpovědí pak je „Kin leo“ pokud člověk jedl, případně „Yang leo“, pokud ne. Jíst znamemá v Thajsku jíst rýži (kin = jíst, leo = rýže), Lidi tady prostě … Číst dál

Bangkok

Bangkok

Z Chiang Mai jsme v 6 večer vyrazili na jih. Nejprve tzv. VIP busem do Bangkoku (350B/os). Autobus byp překvapivě prostorný, sedadla se dala sklopit do pololehu, tak jsme se i trochu vyspali.
Náš plán byl nechat někde velké krosny s věcma na Zéland (stan, spacáky, teplé oblečení, atd.), pobýt den a večer vyrazit ja jih na ostrov Koh Tao.
Autobus nás vysadil u baťůžkářské ulice Kao San o půl šesté ráno. Taxíkem za 100B jsme přejeli na nádraží v očekávání úschovny zavazadel. Byla tam, ale za 100B/krosnu/den. To bylo strašně moc tak jsme vyrazili hledat úschovnu zpět ke Kao San. Byli jsme nakonec úspěšní v cestovce  Travellers. Za jakýkoliv batoh tady chtějí 5B/den.

Číst dál

Británie – Londýn

Londýn Přílet V sobotu před polednem jsme hladce přistáli na letišti v Stanstadu. Odtud do centra na nádraží Victoria za 9£. Nakonec jsme koupili třídenní Travel card za 18£ a jeli se ubytovat do našeho přechodného domova v Greenwiwichi.  Foto hostelu. Hostel spíše spartánský, ale zato s hospodou. Na pokoji je nás osm, polovina paří … Číst dál

Před cestou

Před cestou

Letenky

Cestu na kraj světa jsme začali zevrubněji plánovat asi 4 měsíce před odletem. Začali jsme letenkama a vybírali z několika možností:

  • Jednotlivé jednosměrné letenky
    + větší svoboda
    – horší cena
  • RTW (Round The World Ticket, cesta kolem světa)
    – nutnost pevně daného itineráře
    – poplatky při přebookování
    + lepší cena

Číst dál

Schneeberg 3/2009

 

Schneeberg 3/2009

 

Datum:

21. 3. 2009

Účastníci:

Libor, Jerome

Trasy:

Schneeberg – Schauerstein (2076m)

 

Fotogalerie:

Schneeberg, Stuhleck

 
Deník

Příjezd So 20.3.2009       Zpět

V sobotu ráno jsme vyrazili v 5h z Brna do Losenheimu po trase: Brno-Mikulov-Vídeň-Wiener Neustadt-Puchberg am Schneeberg-Losenheim (cca 220km).

Výstup       Zpět

Vyráželi jsme z parkoviště u vleku v Losenheimu (780m). Po sjezdovce nahoru k chatě Edelweiss huette (1244m). Otdut je možné dostat se na vrchol Schneebergu po tzv. Fadensteigu. Ten začíná vlevo zad chatou a pokračuje přes často vyfoukaný hřebínek ke skalám (v průvodci prý I UIAA, takže mačky na nohy, lyže na záda). My jsme pro špatnou viditelnost zvolili Fadenweg, který vede traverzovou cestou pod skalami Fadenstein k chatě Krempel huette. Od ní je nahoru k Fischerhuette několik možných výstupových tras

Číst dál

Waliss 2007

 

Dolomiti 2006

 

Datum:

20.-29. 7. 2007

Účastníci:

Libor, Tomáš, Kerlo, Tom

Slezené vrcholy a cesty:

Nadelhorn (4327m)

Alphubel (4230m)

Alalinhorn (4033m)

Fletchhorn (3096m)

Fotogalerie:

Walliské alpy 2007

 
Deník

Pá 20.7.2007       Zpět

V pátek v 18h jsme konečne vyrazili z Brna do švýcarského Saas Fee. Po rakouských dálnicích a výhradně mimo drahé švýcarské, po trase: Brno – Znojmo – Tulln – St. Pölten – Innsbruck – Feldkirch – Chur – Furka Pass – Stulden – Saas Fee

Číst dál

Grossvenediger 2007

St 5.7.2007       Zpět

Ráno obtěžkáni, vyrazili jsme nedbaje možnosti zkrátit své utrpení motorovým traktorovláčkem. Cesta údolím ubíhala rychle, stoupání mírné, počasí vlahé až deštivé. Potkali jsme krásné starobylé rarouské vesničky s vyřezavanými hejblátky na vodu, rybníčkem a starcem kutícím svůj další dřevoskvost. Též viděli jsme kapli vystesanou do skály a spoustu turistů vylézajících z traktorovlaku. Nástup k AlterPrager Huette jsme zvolily zajímavější a delší cestou Gletchersweg začínající blízko staré morény a prudce se klikatící v serpentýnách podél vodnatých vodopádů nějakých 500m nahoru k malému plesu. O dtud mírně dolů pres nádherně ledovcem vyhlazené plotny a opět v serpentýnách až na Alter Prager Huette. Počasí se stále horšilo, s rostoucí nadmořskou výškou přecházel déšť ve sníh a na chatě uz byla seriózní zima s 10cm mokrého sněhu. Tož jsme počajovali. Obsluha příjemná, ceny vlídné. Ne tak o 300m výše v Neuer Prager Huette kam jsme dorazili asi ve 3. Ubytování v lagrech nam obsadil 50 hlavý zájezd Adventury, a jelikož všichni z nás nebyli členy AlpenVereinu, tak jsme ukecali ubytování ve winterraumu. Sice bez bez topení, ale zato jen pro nás. A dali jsme si pivinka a ukázali neposkvrneným kerak choditi po ledovci a kerak prusíkovat a tahat z trhlin.

 

Číst dál