Takhle nějak to bylo

Takhle nějak to bylo

jedlo  se, zpívalo, pilo, nevěsta zářila štěstím v holelu na náměstím, … .
Ále popořadě.

Svíca

Tož sešli jsme se v omezeném počtu už v pátek bychom připravili místo. No a že jsme začali popíjet, vzali jsme soudek klalitního Savignonu PS od pana Svobody z Mutěnic, flašu slivovice, pár špekoňů z Kauflandu a počli jsme se veselit u svědkyně na zahradě. Veselice byla veliká, postupně zmizela slivovice, víno čiže se jelo na Svinec pro další, vytáhly se kytáry a husle a pařilo se.

Kolem půlnoci bylo zaveleno k odchodu by zítra vše proběhlo jak má. No nestačilo, všichni potopně ulehli, zůstal jsem jen já, Joža a klacek. Před klackem bylo nutné prchat, tuž jsem prchal, aktivně velmi, když tu najednou prásk a v nohách nic, v uších vítr, v očích barevná šmouha, hergot, krucinál, jenom to žuchlo
ale nebylo mi nic, jenom mi v rameňu luplo. Nu což naražené rameno, rychlá masáž, krátká zimnice a už si to hovím na podlaze Tragéda.

Číst dál

Oznámení

Svatba

Já a Zuzka spolu chodíme. Chodíme spolu už drahně let a období ověřování vzájemných kvalit se, zdá se, blíží ke konci. Snubní kruh je na svém místě. Matrika oslovena, veselice vyjednána.
Proto je zde tahle zkazka.
Bude svatba, bude na Svinci, bude v sobotu 3. září ve dvě. Bude venku a v přilehlé chatě. Bude za slunka či deště, bude od vidím do vidím.

Číst dál

Tatry 2011 – Malá studená

 

Tatry – Malá studená dolina

Opět jako loni, počasí v létě mizerné ale tenhle víkend má být ideální. Nakonec vyrážíme já, Zuza, Krystyán a Pepa. Pro toho to jsou první Tatry, tak je plný očekávání. Rychlý přesun v Tatry, spaní na louce pod Štrbou.

Korosadowiczova cesta, V, Žltá stěna

Ráno ve 4:45 budíček, přesun do Starého Smokovca, ťapkání na Hrebienok, v 8 na Zamkovského chatě. Ubytování na Teryně už nebylo a i na Zamce nam řekli že jen v hospodě na zemi ve spacáku. Takže skládáme bydlík a jen s matrošem vyrážíme k Teryně. Dolina je ještě plná mlhy z právě se rozpadající studené fronty. Procházíme kolem štíhlých a vysokých borovic Limba, tatranského to endemita, pásem Klicperových borovic až k serpentinám. Tady už řídnoucí mraky propichuje hrot Žlté stěny.

Číst dál

Expedice OXNOPAL

 

Expedice OXNOPAL

Mnoho let v nás doutnala touha podívat se na severní konec Evropy, do všemi vychvalované Skandinávie. Letní návštěvu schováváme na lezení na Lofotech a tak zbývala návštěva zimní. Pár hodin hledání na internetu a cíl výpravy byl jasný, Halti, nejvyšší hora Finska, viz

Oblast nabízí hustou síť srubů v nichž je možné zadarmo spát, hodovat i kvasit, nedozírné bílé pláně a placaté kopce. Ideální dopravou jsou teda běžky. Nehledali jsme žádný extrém a tak je datum odjezdu zvoleno na 1. Dubna, Apríl, kdy začínající jaro slibovalo teploty kolem 0°C přes den a -10°C v noci. Na výpravu jsme se vydali ve složení Ruda, Krystyán, Libor, Zed, Zuzka, Va39k.

Číst dál

Dachstein

 

Krippenstein

V sobotu o půl 4 jsme vyrazili z Brna směr Vídeň, Wiener Neustadt, Bruck an der Mur do Obertraunu. Když jsme dorazili, pršelo. Od 1000m sněžilo, což dávalo tušit přítomnost hromad prašanu nahoře na kopci. Ten skutečně byl, ale s ním taky hustá mlha. Už to vypadalo, že z plánovaného freeridu zůstane jen šuchtání sjezdovky, nakonec jsme se ale připojili k partě čechů, co to tu trochu znali a sjeli si freeride varianou Angeralm. Parádní sjezd, dvě strmější místa do 40°, pláně, lesy, skalky. Jen ta mlha. Další varianty sjezdu (Imisl/Eisgrube a Schönberg) nám teda zůstaly na příště.

Poslední sjezd už nebyl do údolí ale na chatu Gjaidalm okdud už jsme kvůli počasí nepokračovali a přespali jsme za pěkných 10eur. Chataře tu dělá onen Nepálec co před pár lety provozoval chatu Simony, takže starý známý.

Číst dál

Grossglockner

Grossglockner

Velký zvoník, nejvyšší hora Rakous, nás lákal už dlouho, takže jsme pozměnili původní jet do oblasti Rauriser Tal (Hoher Sonnblick, Hocharn, Shareck) jsme pozměnili a vyrazili ve čt odpoledne směr Kals am Grossglockner.

Plánovat se musí

Po 600km jsme ve dvě ráno ulehli do nových péřáků na parkovišti u Lucknerhausu (1918m). K ránu -10°C a píchlá karimatka úplnou tepelnou pohodu neposkytovaly a tak jsme po 6 s příjezdem prvních rakušáků vstávali. Plán byl obchvátit Glockner a tedy vystoupit dnes na chatu Erzherzog-Johann Hütte (3451m), přespat ve winterraumu, další den sjet po ledovci Hofmannkees na ledovec Pasterzen (2500m), vystoupat do sedla Teufelskamp (3511m) a traverzem ledovce Teichsnitzkees sjet na chatu Stüdlhütte (2802m).

První ránu plánu Krystyán zasadil hned po ránu. Nevypadal úplně fit a taky nebyl, přičítali jsme to psychickému vypětí ze ztráty milovaného vozu, Sirael, co rozbili, když včera ráno dostali v Adamově smyk. Nakonec se ukázalo, že si přivezl z domu nejakou střevní virózu a po vystoupání asi 100m se otočil a sjel strávit víkend na parkoviště. Tragéd č.1 .

Číst dál

Vetternspitzen

Vetternspitzen

Zima láká do hor a tak i přes avizovanou oblevu vyrážíme v pátek z Brna směr Vídeň, Leoben, Schladming do Nízkých Taur. Jedu já, Milan a Andrew, náš cíl Vetternspitze (2524m). Po chvíli bloudění ve Schladmingu dojíždíme do centra a odtud do Obertalu až k usedlosti Tauerngold Hof (1020m). Po pár pivech spokojeně usínáme v budce autobusové zastávky.

Číst dál

Monte Sobretta

Monte Sobretta

Prázdné sjezdovky a nízká cena nás nalákala na předsezónní lyžovačku v Itálii. Podobný plán měla i ségra s Tondou a Pepínem, takže jsme vyrazili společně. Do velkého transpíka jsme ještě přibrali samorostlého instalatéra Pavla a po ose Brno-Vídeň-Salzburg-Innsbruck-Scuol-Livigno-Bormio dojeli večer do Sante Cateriny di Valfurva. Každou sobotu se v horách střídají turnusy a tomu je upraven i provoz tunelu mezi Livignem a Švýcarskem. Do deváté ranní se jezdí na sever, mezi 9-17h na jih a pak obousměrně. Pro nás to znamenalo několikahodinové čekání v koloně. Ještě že v bezcelní zóně Livigno mají tak levný chlast a skvělé sýry.

Číst dál

Rumunské hry

Rumunské hry

Je listopad. Před 21 lety proběhla sametová revoluce a nově nabytá svoboda nám dovolila cestovat. 17. listopad se stal státním svátkem, letos padnoucím na středu. Dovolená v práci ohlášena cíl jasný – lezení v Arku, no počasí si to nemyslí. Celá jižní a JZ Evropa je pod dekou. Padá Paklenica, Osp, Finale. Jediné slibné počasí je na východě. V pátek ve 12 je rozhodnuto, jedem do Rumunska. Na webu jsme našli kusé informace o lezení v Cheile Turzii, zbytek pořešíme na místě.

Číst dál

Tatry 2010

Tatry 2010

Po dlouhém plánování a čekání na počasí se konečně sluníčko ukázalo a my vyjeli do Tater. S přehřívajícím se Kájou jsme úspěšně dorazili do Štrby, přespali na louce a ráno v 6 vyjeli zubačkou směr Štrské pleso.

Žabí koň

Na Popradském jsme potkali zbytek partie a přirali Pavla a vyrazili vzhůru Mengusovskou dolinou k Žabím plesům. U řetězů jsme uhli z cesty na Rysy a pokračovali k Žabákovi. Tuhle tůru jsem měl v hlavě už od horoškoly. Nějak mě ten ostrý hřeínek přitahoval. No nejem mě. už z dálky jsme mohli pozorovat celkem tak 30 lidí plazících se Žabě po řbetu. Nástup jsme moc netrefili a místo žlábkem jsme vystoupali pod komínek trojkovými skalami. Nad námi spousta lidí tak jsme první hodinku proseděli dole pod komínem, než se vláček pohnul a my vyzlínali nahoru, plotnou doleva a pěšinkou ke slaňovacímu štandu- Další bezmála dvě hodiny čekání nám umožnily poznat hřeínek do detailu. Konečně byla řada i na nás, slanění do Žabího sedla pak první délkou v položené střeše na vyskobovaný štand pod prvním výšvihem. Nahoru přes klíčové místo 3+ po pár lokrech na horního koně a další štand, tentokrát přes hrot. Poslední délka a už jsme na vrchu. Dolů je třeba sejít/slanit ze smyc upevněných v lokrech na vyorhákovaný štand 15m pod vrcholem, pak vzdušnějším slaněním přes převísek na malou věžičku a kousek po hřebeni k druhému štandu. Odtud slaněním dolů pod Tylkovu štrbinu. Stačí jedno 60m lano. Sestup zpět do doliny je nepěkný, travnatý, exponovaný. Skoro to vypadá, že největším problémem Koňa jsou davy lidí a nepříjemný nástup a sestup. No trochu mě moje vysněná cesta zklamala.

Číst dál

Ádr 2010

Ádr Vinetou, Bakchus a Mník Tak jsme využili svátku Cyrila s Metúdem a tudíž prodlouženého víkendu a vyrazili do Ádru. Morálové lezení po uzlících a dětských hlavičkách zvládal nejlíp Milan a tak nás postupně vytáhl na několik věží. Začali jsme starou cestou na Vinetua, prý lehkou spárou a pak komínem do nitra skály a odtud … Číst dál

Žebříček destinací

  Hodnocení všelikých zélandských lákadel, tak jak jsme je viděli my (5 = se musí uzřít, 1 = lépe obkroužit) Destinace Oblast Hodnocení Cape Reinga – Te Werahi beach Northland 5 Waipoua forest – Kauri Northland 5 Waipu caves – glowworms Northland 5 Hot water beach Coromandel 5 Mt Tongariro, Mt Ngauruhoe Tongariro 5 Te … Číst dál

Lezení North island

Mangakoewa Jelikož finance docházejí, do odletu zbývá necelý měsíc a potřebujeme levnou zábavu, míříme k ospalému městečku Te Kuiti známému snad jen každoročním festivalem stříhání ovcí. Ten už sice proběhl, ale nás láká něco jiného. Kousíček za městem je Mangakoewa gorge, jež skrývá převislé až střechovité vápencové stěny. Lezení. Tři týdny naše svaly abstinovaly a … Číst dál

Surf highway & Mt Taranaki

Surf Highway Kopcovitou krajinou s hlubokými údolími, kolem Raukawa falls, vodopádu padajícím přes lávový stupeň dojíždíme do tuctového města Whanganui. Nezdržujem se dlouho a míříme dál na západ, sledujeme Surf Highway 45 vedoucí podél pobřeží do New Plymouthu. Ráno se koupeme v chladném moři u Opunake, sledujeme serfařské brejky a sunem se podél pobřeží dál. … Číst dál

Tongariro NP

Tongariro NP


Zastavujeme se na pláži jezera Taupo a obdivujeme vulkány Ngauruhoe a Ruapehu tyčící se nad ním. Spíme opět nadivoko skryti v lesíku v Hinemaiaia Scenic reserve, který jsme objevili cestou na jih. Noc je teplá, neklamné znamení oblačné oblohy, nu což zkusíme vylézt na sopku Tongariro severní částí známého treku Tongariro crossing. Startujeme z parkoviště pod chatou Ketatahi hut (750m), rychle stoupáme nahoru a zachvilku jsme na hranici lesa. Na sopečných pláních pod chatou nepříjemně fouká, drizzlí (mlží) a vůbec to všecko vypadá akože na chléb se sádlem. Já sádlo nerada. Míjíme horké prameny Ketatahi hot springs patřící Maorům pročež znepřístupněné. Horká koupel by v tom marasu bodla, ale což. Nad chatou (1400m) postupujeme po širokém dřevěném boardwalku, sajgon se stupňuje, vítr sílí, goretex nefunguje a tak po dosažení jezera Blue lake (1750m), zaplňujícího starý kráter, stahujeme ocásky a vracíme se. Když už nic jiného tak aspoň pěkná procházka v deští. Just kidding.

Číst dál

Wellington & Napier

Wellington


Do hlavního města, díky své poloze ve větrném tunelu Cookovy úžiny jednoho z největrnějších na světě, připlouváme v pozdním odpoledni, parkujem na vytipovaném místě vhodném pro přespání a podél pobřeží jdem na průzkum města. Trávíme večer v moderním muzeu Te Papa. Obdivujem obří sépii ulovenou v Antarktidě, výstavu sopečnou, Maorskou, tvoříme podivnodíla na vizuální tabuli nabíjené obrázky z bohaté databanky počítačové. Unaveni opuštíme muzeum skrze mrtvé City dorážíme na Cuba street živou velmi.

Větrné nábřeží ve Welingtonu
Větrné nábřeží ve Welingtonu
Welington downtown
Welington downtown

Ráno, zpomaleni deštěm a silnými větry nakonec dorážíme do muzea Te Papa, dokončit prohlídku. Je brzo ráno a tak maji zavřeno. Nu což jdeme omrknou parlament pojmenovaný díky svému tvaru The Hive (úl). Máme hezčí. Zastavujem se v muzeu Wellington City and See podívat se na historii zkázy trajektu převráceného vichřicí ve vjezdu do přístavní zátoky. Omrkneme výstavu několika začínajících umělců v Museum Academy of Fine Arts. Segra čmárá lepši. Vracíme se do Tepapy. Jelikož je Wellington na zemském zlomu a zemětřesení jsou tu víc než častá, vystavěli kucí kiwi inženýrský budovu muzea ne standardně na betonové základy anobrž na mnoho čtvercových gumovoocelovoolověných tlumících sloupků. Funguje to, jsem to viděl na modýlku. No a nemaje ve Wellingtonu mnoha rovných ploch, postavili muzeum na zavezeném oceánu. Půl roku bušili do země několikatunovým vehementem až to trochu udusali. No magoři.  
S Welingtonem končíme zamáváním z vyhlídky na Mt Victoria. Moc hezký výhled na město obepnuté zeleným pásem parků, přístav, letiště a zátoku.

Číst dál

Takaka & Golden bay

Takaka

Městečko ve zlaté zátoce Golden Bay, odříznuté od pevniny kilometr vysokým kopcem Takaka hill působilo lehce ospale, všudepřítomné malůvky a tyčinkama vonící obchůdky a kavárničky dávali tušit, že se v oblasti usadilo mnoho volnomyšlenkářských umělců, hipíků a lezců. Potkali jsme se tu s kolegou z práce Pavlem a Ivou a vyrazili na průzkum místního lezeckého ráje Paynes Ford. Podél klikatící se říčky Takaka river se tyčily vápencové útesy, asi 50m vysoké, ukloněné, převislé, jen si vybrat.

Začínáme pokusně na Crees wall šestnástečkou(5b), půstí tak zvyšujem na 17(5c). Nad řekou tu mají nataženou lajnu, tož to by bylo abychom ji nezkusili. Natahujem jednu testovací na paloučku. Jednou sice při zatížení dvoumetrovým hovadem praská, ale nakonec po přeuzlování poslouží pro osvěžení techniky dobře. Je čas na ostrý pokus, přesunujem se nad vodu, krkolomě šplháme k místu kde je lajna uvázána. Je potvora přetočená a první metr připomíná spíše lano než popruh. První nesmělý krok, pád, výplaz z vody, dva nesmělé kroky, pád. Klíč je v odproštení se od výšky a vody pod sebou, vydržet i větší náklony, nebát se. Odprošťuju se, nebojím, strávím na lajně asi 15sekund během nichž urazím asi 5kroků. Následujé krkolomný držkopád. Ok, končíme pro dnešek, voda je studená.   



Číst dál

Abel Tasman & Kahurangi

Abel Tasman NP


Na velikonoce za námi do Takaky přijíždí po prvním týdnu sběru jablek u Dobbiů Pavel s Ivčou, zalozíme, vaříme gulášek a společně opouštíme Takaku. Oni zpět do hokny, my na mořské kajaky. V Marahau objednáváme loď u sympatické firmičky Kahu kayaks a další den ráno v 8.30 nasloucháme bezpečnostnímu brífingu. Stan, spacák a podobné krámy posíláme motorovým člunem do zátoky Anchorage kam dnes doplujem a zanecháme loď, přespíme v kempíku v zátoce Te Pukate bay a poťapkáme pěšky zpátky do Marahau po pobřežním treku.

Na poslední chvíli se k nám přidávají ještě dva zmatení frantíci, zabouchnou si klíče v autě a až Zuzčina tenká ručka je zachrání. Nasazujem šprcky, seřizujem sedadla, na vodě si instruktor zkontroluje jestli se neutopíme, ukazuje jak manévrovat s lodí, jak se dostat zpět do lodi když se převrhne, dostat z ní vodu malou ruční pumpou a použít světlice by se něco fakt posralo. Pak nás vypouští s doporučením na ostrov nejezdit přímo ale podél břehu. No jen co zmizí se stočíme přímo k Fisherman Islandu. Kajak poslouchá, má kormidlo propojené s pedály je víc než užitečné a tak víceméně přímo razíme vlnkami na maličkou plážičku.

Číst dál

Nelson lakes & Nelson

Nelson Lakes


Vrátili jsme se stejnou cestou, projeli Buller gorge, zastavili se podívat na předraženou turistickou atrakci – 150m dlouhý visutý most, nejdelší na NZ. Pchá za $15 nejdem, ale ostružiny u parkoviště měli dobré. Pěkné byly ale peřeje řeky Buller, oblíbené kajakáři a raftaři.
Za Murchinsonem jsme zatočili doprava a podél řeky Buller dojeli do NP Nelson lakes.   
    

Číst dál

Cantebury

The Cantebury


Z výšin NP Mt Cook jsme se přesunuli do plání Cantebury. Zalozit si a prohlédnout největší město jižního ostrova.

Hanging Rock


První lezeckou oblastí u Timaru, co navštěvujeme je Hanging Rock, vápencový útes vysoko nad řekou Opihi. Pěkné výhledy do okolí, na palmy při úpatí útesu a sluníčko nám lezení zpříjemňují. Nakonec tahám jednu 19, zkouším 20 a lezem spoustu cest nižších obtížností. Většinou začínajících převískem po madlech a končících rajbákem na vrchol. V místní klasice vynecháváme chyty v nichž jsou ptačí hnízda, a chyty příliš posrané, aby držely. No pěkný den.

Číst dál