Prolog
Je středa. Dovolená začala. Děti jsme zavezli k babičce Xeni. Byly rády, zas si na chvíli odpočinou. A my se Zuzou směřujem do Slnečných skal. Projedem se poprvé po nové dálnici k Višňovému, už aby dokončili tunel. To budou Tatry zas o půl hodiny blíž.
Stíháme odpolední lezení, vyhřátá Dolná slnečná stěna je nám příjemným hřištěm, postupně oblezem většinu cest a přesouváme se na Hrádok. Tady už víc oklouzané, ale stále pěkné. Večerní lokální pivo a na kutě.
Termály Vrbov
Čtvrtek má celý den pršet. A taky že jo. Jedem do termálů ve Vrbově. Cestou halušky v Čutkovské dolině. Je to tu každým rokem větší a adekvátně přibývá lidí. Romantika fuč. Do termálů jsme smluveni se ségrou. Právě procházejí Slovenským rájem. O zábavu v je teda postaráno :). Než dorazí, plavím se 2km v hutné vodě plaveckého bazénu, co voní po síře a je plný bublin. Pak už řádíme s neteřinkama.
Na spacím místě u vyhlídky nás ruší policajti, tak nakonec spíme vcelku slušně v Tatranské Poliance.
Lomnický štít
Déšť to zalomil někdy v 6 ráno. Dnes to na lezení nevypadá. Tak se tedy pokusíme podívat na nástup cest v západní stěně Lomničáku. Průzkumná výprava, že jo. Podle různých předpovědí má poslední deštíček přejít kolem druhé odpoledne. Takže v 9 z Hrebienku směr Zámkovského chata a dále směrem na Terynu. Ještě před Velkým hangem se stáčíme doprava a pěkně po mužicích nastupujem do Filmárského žlabu. Cestou borůvky a pak už necestou, balvany jak autobus, ke konci jemná suť co tak krásně nedrží a už jsme v Lomnickém sedle.
Počasí zlé, nicméně se nevzdáváme. Půl hodiny ještě hledáme nástup Gypsiho ferraty. Nakonec ho najdem, no vede kamsi do temné doliny, fučí, prší, kosa je. Měníme plán. Ferratu a Jordánku necháme na jindy. Jdem jen na Lomničák, normálkou přes Emeryho nářek. V mlze a bez lidí trochu bloudíme, hledáme stopy, mužíky a ti nás nakonec dovedou k řetězům. Pak už je to pádlovačka nahoru. Prší, fučí, kosa je.
Na stanici kafe a koblížek, pokocháme se výhledy do mlhy a jdem na sestum. 1800m dolů do Tatranské lomnice – to chceš 🙂
Opět trocha bloudění, borůvky, no a v 7pm jsme dole. Akorát na vlak. Jenže, kde koupit lístek? Pokladny zamčené, automat nikde, SMS jízdenka jen ze SK čísel. Naštěstí pomohl kamarád internet a eshop ZSSK.
Široká veža
Sobota je vrcholový den, v 7am vyrážíme ze Smokovce směr Teryho chata a přes Priečne sedlo pod západní stěnu Široké veže. Už první zastávka na Zamce dává tušit, že dnešek bude na posrání. O tom však později. Užíváme sluníčka a směle stoupáme přes oba hangy na Terynku. Přeskáčem kamený most přes Prostredné Spišské pleso a už vzlínáme na Pfinovu kopu. Teda moment. Ještě třeba vykonat potřebu, bohudík za zásobu papíru namotaného na Zamce. Zas je dobře 🙂 Přehopskáme řetězy, a v 11 jsme pod stěnou. A šup za kámen. Tak to je podezřelé, střeva se bouří jaksi. Navíc – došel toaleťák. No snad to je jen onen známý okulofekální reflex spuštěný pohledem do cesty, co se chystáme lézt – Motyka. První délka slibuje krásné lezení po miskách. Jdem ji úplně z úpatí takže hezkých 60m. V polovici skobka, ladička do misek. Jimi jak po umyvadýlkách nahoru. Škoda, že po předvčerejším dešti jsou plná vody. Taky rajbásek je dost zatečený, no nějak opatrně prokličkujem. Jistit se moc nedá.
Další délka podél koutka – tam lze cosi nacpat k zajištění a pak odlez přes plotnu doleva, převískem doprava na další plotnu a jí podél trhliny doleva. Frendy by toho zřejmě moc neudržely, tak ještě že vše dobře dopadlo.
Třetí délka má být tou nejtežší. Delikátní oblez skobky a doprava do kouta pod převis a ten se pěkně oblezl na polici. Pak už komínkem ke štandu. 20m asi. Žádná hrůza, aspoň to šlo zajistit.
Někteří tvrdí že pak obtíže končí, nu nezdálo se nám. Opět ladící odlez od štandu přes odštěp. Pak lehce koutem na další štand. Odtud poslední délka opět koutem, mokrý byl, místy klouzal a dovedl nás pod převísek s 2 skobama. Lana tu vytvořila epesní pavučinku tak pak táhlo jak koncert Petry Janů. Pře místy mokrý převísek do vhloubení a máme poslední štand.
Dolez na vrchol byl místy po travách, místy ještě docela pěkné lezení tak za III. Ještě 3 délky jsme tam natáhli.
Dosažení vrcholu zpusobilo zřejmě pokles hladiny adrenalinu a to následně vyvolalo podivné pohyby střevní provázená bublavými zvuky. Balíme, dolů fičíme. Fofrem raději.
Setup je pěkný po hřebínku a pak žlábkem až do Priečného sedla. Šup pod stěnu pro věci a valíme dole. Přes Zbojadnu ná, zbývá nám nějakých 11.5km a 1400m přenížení. No pfuj.
Nad Prostredným Sivým plesem už je jasné, že to bude nahovno. Doslova. Je mi blbě, Zuza přebírá část matroše.
U výtoku ze Starolesnianského plesa si konečně ulevím. Zuza přebírá krosnu a zbyte matroše. A valí na chatu objednat jídlo, pití a černé uhlí. Trochu to pomohlo a tak se pomalu ploužíme dolů. V 9pm jsme u auta. Dlouhý den to byl.
Epilog
Spíme na parkále pod Malino Brdem. V noci zas chcalo tak měníme Komjatnou za opětovnou návštěvu Slnečných skal – ty snad oschnou. Auto pěkně před brodem, na boso přes trochu rozvodněnou řeku a pak už jen lehce oblezem všecky dopětky na jižních Porůbských stěnách. Ve 3pm jsme u našich opět pozdravit děcka.
Pěkné to bylo.
Galerie
Mapa