Point Perpendicular
Odpoledne jsme přejeli k majáku na výspě Poit Perpendicular. Tady se k nám přidal Lars, Katčin švédský přítel, dovezl lana a matroš. Huray, zase polezem, vzali nás na místní útesy. 60m stěny rozdělené terasou na dvě patra. Neskutečný výhled, nádherná expozice, oceán, velryby a výtrysky vody od jejich mohutných ocasních ploutví. Slaněním jsme sestoupili na první terasu a vylezli cvičně bezejmennou cestu za 15 aus. stupnice (5a). Nechal se ukecat i Johny, zapřísáhlý odpůrce tohoto nebezpečného sportu. Skály tu jsou pískovcové, pevné trochu podobné našim Suchým skalám. Převážně stěnové lezení s malými chyty, vesměs pozitivními. Naostro jsme pak se Zuzkou vylezli cestu Hello Dolly 18 (6a). Nádhera, nádhera.
Na Point perpendicular jsme se vrátili ještě jednou před odletem na Zéland. Okoupali jsme se v už parádně teplé vodě v zátoce Honeymoon bay a odpoledne cosi polezli. Vytáhl jsem si tradiční cestu Sympatico (16), ty nejlepší frendíky jsem použil dole na štand a pak mi sakramentsky chyběli nahoře ve spáře, se to nějak vyřešilo že. Dal jsem si na TR místní trad klasiku The Mist (17) vzlínající podél krásné spárky.
Nowra
Večer jsme přejeli do Nowry, centra sportovního lezení tady na JV pobřeží Austrálie. Přespali jsme v kempíku u řeky. Nad ránem nás vzbudil skřehot papoušků a pávů. Skály tu tvoří útesy nad řekou táhnoucí se v délce několika km. Vyrazili jsme do oblasti Thompson Point, pohodový přístup a na Descent Gully Wall nás čeká první cesta Wonderwick 17 (5c) u jeskyňky paráda, nalevo od ní Samurai pizza cats 19 (6a+) těžší, dvakrát jsem si odskočil, ale nakonec se povedlo. Vedlejší cestu Layoff 20 (6b) jsem s problémama dal na TR, když to Lars vytáhl. Jasně se ukázalo, že stupnice v Thajsku byla o cosi měkčí. Pokračovali jsme cestou Hang on nalevo od komína, poblíž stromu a přes 3 převísky 17 (5c), krása. Pěšinou kolem skal jsme pak došli až k Orca Area okusit vykutálenou exponovanou hranu Korka 18 (6a) a na TR na pravo od ní The money of the box 19 (6a+).
Jelikož Johnyho lezení moc nebralo a měl v Austrálii jen tři týdny, rozhodli jsme se jeho agónii neprodlužovat a navečer odjeli do Canberry.
Před naším odjezdem na Zéland došlo znovu i na Nowru a oblast Grotto, na rozlezení jedna 17 přes velké okno a sokolíkem. Pak další 17 na odštěp, překrokem do stěny a sokolíčkem/stěnou nahoru. Nastal čas střech a cestu 20 jsem vylezl s dněma odsedama. Můj první takový převis, bohatě využívané patičky a vhemzené a posléze odřené lýtko. Nakonec jsem zuzu vytáhl na dlouhou 19, začátek opět přes fotogenický odštěp pak traverz stěnou doprava a po pilíři nahoru (crux). Pěkná dlouhá cesta, díky traverzu výživná i na druhém konci lana.
Canberra
Využili jsme pohostinosti Katky a Larse a strávili jeden den v Canbeře, koupili plynové bomby, jídlo, podívali jsme se na kopec za jejich domem. Z něj se otevřel výhled na celé město. Opět pomerně zelené, decentralizované moderní město lehce amerického střihu. Sídlí zde Australský parlament a část federálního aparátu. Cestou zpátky jsme vyděli první divoké klokany. Legrační stvoření. Ten vyvažovací ocas bych chtěl taky.
