Tatry 2010

Po dlouhém plánování a čekání na počasí se konečně sluníčko ukázalo a my vyjeli do Tater. S přehřívajícím se Kájou jsme úspěšně dorazili do Štrby, přespali na louce a ráno v 6 vyjeli zubačkou směr Štrské pleso.

Žabí koň

Na Popradském jsme potkali zbytek partie a přirali Pavla a vyrazili vzhůru Mengusovskou dolinou k Žabím plesům. U řetězů jsme uhli z cesty na Rysy a pokračovali k Žabákovi. Tuhle tůru jsem měl v hlavě už od horoškoly. Nějak mě ten ostrý hřeínek přitahoval. No nejem mě. už z dálky jsme mohli pozorovat celkem tak 30 lidí plazících se Žabě po řbetu. Nástup jsme moc netrefili a místo žlábkem jsme vystoupali pod komínek trojkovými skalami. Nad námi spousta lidí tak jsme první hodinku proseděli dole pod komínem, než se vláček pohnul a my vyzlínali nahoru, plotnou doleva a pěšinkou ke slaňovacímu štandu- Další bezmála dvě hodiny čekání nám umožnily poznat hřeínek do detailu. Konečně byla řada i na nás, slanění do Žabího sedla pak první délkou v položené střeše na vyskobovaný štand pod prvním výšvihem. Nahoru přes klíčové místo 3+ po pár lokrech na horního koně a další štand, tentokrát přes hrot. Poslední délka a už jsme na vrchu. Dolů je třeba sejít/slanit ze smyc upevněných v lokrech na vyorhákovaný štand 15m pod vrcholem, pak vzdušnějším slaněním přes převísek na malou věžičku a kousek po hřebeni k druhému štandu. Odtud slaněním dolů pod Tylkovu štrbinu. Stačí jedno 60m lano. Sestup zpět do doliny je nepěkný, travnatý, exponovaný. Skoro to vypadá, že největším problémem Koňa jsou davy lidí a nepříjemný nástup a sestup. No trochu mě moje vysněná cesta zklamala.

Volia veža – Stanislawsky

Ráno vstáváme dříve a míříme k Volie veži. U žabího plesa uhýbáme z cesty doleva, kolem plesa a dvou bivaků u potoka, přes něj a strání nahoru k Vyšnému žabímu plesu a pak nahoru k východnímu okraji rampy sbíhající zpod jižního žebra. Beru lihoučkou první délku, Kristiánovi se líbí druhá a tak pokračuje komínem přes několik nepříjemných převísků na štand v jeskyňce. Tahá i třetí délku, krátký traverz doprava mezi spodním a hormím převisem a převískem nahoru na štand. Pokračuju já papírově nejtěžší délkou kousek plotnou a komínkem doleva pod převis a stoupajícím traverzem plotnou směrem k jižnímu žebru. Dobře zajistitelné, nijak zlvášť těžké, druhá délka komínem se zdála horší. Kristián pak tahá dvě poslední lehké délky na vrchol. Kolem se začínají sbírat mraky. Přes dva štandy v JV stěně slaňují nám ze Žabáka dobře známí Poláci. Nechce se čekat a tak radši scházíme nejprve směrem na polskou stranu, vhloubením dolů a pak traverzem do Východnej Volej štrbiny a odtud dolů zpět k rampě. Posbírat věci a s vidinou studeného piva se trmácet zpět na Popradské. Krásný den.

Ostrva – Polský komín a Ihla v Ostrvě

V pondělí je pořád lidí všude požehnaně. Jsme nějak unaveni z dlouhých nástupů a tak míříme k Ostrvě. Polským komínem nahoru pak pod Ihlu v ostrvě a pak snad až nahoru, po hřebeni do Sedla pod Ostrvou a zpět na Popradské. Mrazivý průchod symolickým cintorínem nás neodradí a kolem deváté jsme u komína. Beru první délku. Trochu rozchrast, však taky podle průvodce vhodné na zimu. No pomalu vzlínám sem tam skobka, sem tam lokr, skála nevýhodně vrstvená, přijde mi to těžší než včerejší Stanislawsky. Předávám žezlo Kristiánovi, moc se mu do zamechovatělého převísku nad štandem nechce. Místo jde ale pěkně zajistit vklíňákem či frendem a pak už obtíže mizí. Komín je už notně položený, mechovatý a cesta jej opouští do levé stěnky, štand u skobky a jdu na to já. Travami mezi skalami se vracím k začátku komína, štand u vklíněného balvanu a zachvíli se všichi přezouváme do pohorek.

Nad námi se pne Ihla v ostrvě, nenecháme se zlákat dolevaodbočujícím sestupovým chodníkem a žlabem ze JZ míříme k ní. Obkroužíme ji až do V sedla a pak Kristián vystoupá navrchol cestou za IV v SV stěně. Skála relativně pevná a z Ihly parádní výhled do okolí. Vidíme že žlab kterým jsme přiěli pokračuje až na hřeben Ostrvy a tak slaňujem z erárních smyc a pokračujem na hřeben. Krásné výhledy, spousta borůvek, voňavá kosovka a už jsme mezi davy spocených lidí stoupajících serpentinami do sedla pod ostrvou.

Sestup je rychlý, berem bágly z úschovny na Popradském a mažem na Štrbské na zubačku.Večeříme v kolibě za Ružomberokom naprosto skvělé halušky a kapustnicu a pak už jen unaveně odečítáme kilometry zbývající do Brna.

Krásné počasí, dobrá parta a pěkné lezení, co si přát víc.