Freeride Vrátná, Wurzeralm, Warscheneck

Freeride Vrátná

Tož jsme pobrali v práci tři dny volna, vyčkali až nasněží a vyrazili. Sněhu nakydalo na 4 lavinovku a tak jsme místo původního Gross Arl Talu zvolili lesy na Vrátné. S mezizastávkou v NJ jsme dorazili v sobotu před devátou na  Vrátnou. Riderů skoro jako sněhu. Lanovka se spustila v deset s malou výhrůžkou, že při silném větru ji zastaví a my budem muset dojezdit permici na Pasekách. Naštěstí nefoukalo. První jízda v ještě prašanem místy pokryté sjezdovce pod lanovkou.

Další ve stále ještě prašanem zasypaném žlábku k vodárně. Třetí jízda k vodárně už byla bez prašanu – jezdců mnoho. Tož jsme napočtvrté vyšlápli směrem ke Kriváni na úroveň trojnožky jakési meteostanice. Odtud traverzem lavinézního svahu, naštěstí foukalo ze severu a žlab byl vyfoukaný, na první z Kriváňských žeber a dolů. Božský prašan. Valíme dolů a já najednou letím, lyže vypnula. No nic vykopat a jedem dál. Znova tygr. A ještě jeden. Něco špatně. Zkoumám vázání, cvakám botu, má podivnou asi 1cm vůli. Zkoumám botu. Upadl plíšek na patě držící Techové vázání. Pruda, kilometry prašanu čekají a tohle. Bota drží jen na plastu. Vypadá to na další z nedostatků lyžáků od Scarpy. V tatrách Peťa třikrát ztratil přesku – odšroubovala se. To samé se stalo zuzce v Beskydech. Zlaté nýty. Opatrně sjíždíme, a dotahuju vázání na koňa, pomohlo jen trochu, no nic jedeme dál. Další jízdu zkoušíme tamtéž, nastala ale parádní bílá tma a tak traverzujem po paměti. Kdesi sjedem. Trošku hustější lesík a už jsme ve žlábku. Poznáváme jeden z Kraviarských žlabů, téměř panenský. Lyže plavou úzkým korytem. Pure fun. Teréní nerovnost, lyže vypíná, létající tygr, záhrab.

Chvíli vykopáváme lyži a plujem dál. Dá se říct, že nás to velmi baví. Stíháme poslední lanovku a dáváme sedmou jízdu. Náš žlábek jsme netrefili úplně přesně les už rozježděný. S každou jízdou je třeba jet dál a dál od lanovky, šak co, je tu krásná hmla. Dneska jsme zažili asi nejlepší prašan v živoťe a parádně si ho užili.

Číst dál

Rysy, Vysoká

 

Skialp Rysy, Vysoká

Tak jsme se konečně dostali na skialpy i do našich milých Tater. Páteční večerní příjezd na Štrbské pleso, povinné pivo ve Furkotce a převoz drožkou na Popradské pleso. Pak ještě krátká veselice v hospodě a šup na  kuťě.

Výstup na Rysy

Ráno jsme vstanuli pohodově v 7 a po osmé už stoupáme na pásech vzůru Mengusovskou dolinou. Ve stínu je chladno (ranních -18°C) a jak vystupujem výše začíná i lehce foukat takže ke slovu přicházejí i kukly.

Strmý výšvih, v létě zajištěný řetězy překonáváme s lyžema na zádech o polici níž než vede letní cesta. Potom už jen pohodový výstup k chatě pod Rysmi a do sedla Váha a kousek po planince na hřeben. Tu necháváme lyže a na mačkách dolézáme na vrchol Rysů. Kocháme se výhledy na Ľadové štíty, Vysokou, ďábelský Červený žlab.

Na vrcholu je plno, poláka potkáš všude, ne tak na jejich nejvyšší hoře. Sjezd v ufoukaném sněhu není nejpříjemnější, nicméně v sedle váha už je zníh dobrý. Pod řetězy nás zaujme stopavedoucí z jakéhosi sedýlka na hřebínku mezi Žabím koněm a Rysmi. Opět nasazujem pásy a vyrážíme. Závěrečný žlábek je trochu strmější cca 40°, sníh tvrdý, sem tam zmrzlá plotna či krusta. No nějak se sešuchtáme dolů a pak už po planinkách zpět za Zuzkou, která otočila v půlce a rychle na pivo na Popradské.

Číst dál

Kraličák, Smrk

Kralický sněžník

O Kraličáku jsem básnil už dlouho. Venku holomrazy -18°C i v Brně, tak proč nevyrazit. Chřípí lepilo víc než pásy, když jsme je nasazovali a trajdali si to z Dolní moravy po žluté značce dlouuhatananááánským údolím. Po 6km jsme začali právě stoupat. To už jsem věděl, že baterky v pípáku jsou vybité a pípák ukazuje nulu.

To ovšem neznamená, že nefunguje, baterky měly v holomrazech stále víc energie než ty, co jsem se snažil použít z čelovky. Nu což, na laviny to nevypadalo, tak jsme šli dál. Začali stoupat lesem až jsme zkřížili kralický kotel. Výhledu na vrchol se nedalo odolat, tož jsme to razili hore kopcom. Vítr sílil, sílil a až jsme došli na hřeben zesílil tak, že nás nasral a my jsme 10m pod vrcholem prchli do závětří lesa. Opět jsme vrchol téhle bájné hory nepošlapali a navíc nám omrzly nam čuně.

Číst dál