Blue Mountains

Blue Mountains V Nowře jsme se rozloučili s Katkou a Larsem a v podvečer nasedli na vlak do Katoomby, centra Blue Mountains. Přestup v Sydney a o půlnoci jsme vysedali v Katoombě. Jali jsme se hledat místo ke spaní, po hodince ploužení nočním městečkem jsme se dobrali k lesíku a postavili stan. Konečně do spacáku. Ráno jsme prošli městečkem do místního karavanparku při útesech. Katoomba je městečko se spoustou kavárniček, obchůdků a taky turistů. Po poledni začíná pršet, mě přemáhá nějaká únava a zbytek propršeného dne strávíme ve stanu, já ve stanu pocením s brufenem a Johnyho coldrexem, Zuzka budováním vodního díla Perňa, soustavy kanálků odvádějící vodu od našeho stanu postaveného hlopě v dolíku do jímací nádržky. To sice zničilo naši vodní postel, ale aspoň nám do stanu nenateklo moc vody. Ráno se vyčasilo, mě se ulevilo, tož jsme vyrazili na procházku kolem Katoombských vodopádů podél útesů až ke známým … Číst dál

Great Ocean Road

Great Ocean Road Prkeníci Přes Goolong jsme dojeli do Torquay, rodiště australského surfování. Čtyři hodiny jsme chodili po nespočetných obchodech v Surf Plaza abychom nakonec všichni sehnali neoprény nutné pro delší setrvání v chladných vodách jižního pacifiku a dva bodyboardy, malá surfová prkna, na nichž se leží. Odpoledne jsme se po dlouhé době konečně dostali k oceánu. Na pláži Back Beach jsme opět okusili sílu vln. Tři hodiny jsme řádili na prknech, zpočátku sporadicky chytli menší vlnku, postupně, s rostoucí odvahou ulovili stále častěji i vlny velké. Voda má ohrnomnou sílu, když se clověk před ní rozplave, vlna ho nabere a pak už jen bodyboard letí z výšky kolem dvou metrů přes hranu vlny, ujíždí před ní a ukrajuje stopu ihned mizící ve zpěněném válci zavřené vlny. Když se to nepovede a vlna se zavře před dostižením nebohého serfaře, pořádně s ním mrští, pomotá ho ve válci, kde je ruka, … Číst dál

Snowy Mountains

Snowy mountains Navečer jsme se přesunuli do Snowy Mountains pod Mt. Kosiuszko, nejvyšší horu Austrálie.  Tříhodinová cesta z Canberry nás dovedla až na parkovište na Charlotte Pass. Tu jsme nechali auta a v 11 vyrazili chladivou větrnou nocí na 6km vzdálenou chatku Snowman Hut. Cestou na si nás náhle skrze mraky posvítil uplněný měsíc. Docela jsme se lekli. Hlavním posláním záchraná chata Snowman Hut nám poskytla azyl hodinku po půlnoci. Probudili jsme se do chladného slunečného rána, uvařili obligátní ovesnou kaši se sušeným mlíkem a rozinkama a vyrazili po široké cestě na Kosiuszko. Jižní svahy okolních kopců byly stále pokryty sněhem a v místech, kde už sníh chyběl vylézaly první endemické alpské kytky. Nejvyšší hora Austrálie není nijak přehnaně krásná, kopce australských Snowy mountains jsou oblé, podobné našim Krkonoším. V pohoří se nacházejí jediné australské zimní resorty s až 400m vleky! Spousta jezer nad přehradami Snowy mountains hydroelectric scheme spolu … Číst dál

Lezení v Austrálii

Point Perpendicular

Odpoledne jsme přejeli k majáku na výspě Poit Perpendicular. Tady se k nám přidal Lars, Katčin švédský přítel, dovezl lana a matroš. Huray, zase polezem, vzali nás na místní útesy. 60m stěny rozdělené terasou na dvě patra. Neskutečný výhled, nádherná expozice, oceán, velryby a výtrysky vody od jejich mohutných ocasních ploutví. Slaněním jsme sestoupili na první terasu a vylezli cvičně bezejmennou cestu za 15 aus. stupnice (5a). Nechal se ukecat i Johny, zapřísáhlý odpůrce tohoto nebezpečného sportu. Skály tu jsou pískovcové, pevné trochu podobné našim Suchým skalám. Převážně stěnové lezení s malými chyty, vesměs pozitivními. Naostro jsme pak se Zuzkou vylezli cestu Hello Dolly 18 (6a). Nádhera, nádhera.
Na Point perpendicular jsme se vrátili ještě jednou před odletem na Zéland. Okoupali jsme se v už parádně teplé vodě v zátoce Honeymoon bay a odpoledne cosi polezli. Vytáhl jsem si tradiční cestu Sympatico (16), ty nejlepší frendíky jsem použil dole na štand a pak mi sakramentsky chyběli nahoře ve spáře, se to nějak vyřešilo že. Dal jsem si na TR místní trad klasiku The Mist (17) vzlínající podél krásné spárky.

Číst dál