Velikonoční Kriváň a Salatín

Před Velikonocema jsme vyrazili na výlet. Postupně jsme vylezli na Salatín a Kriváň a jako odpočinek jsme se stavili na Slnečných skalách u Rajce. Fajně bylo, Valoušci nás doprovodili. Takový pravý skialpo-lezecké roadtrip. Salatín Začali jsme na Salatíně. Brzký ranní výstup po sjezdovce a pak už do amfiteátru Salatína. Cíl je to tu pořádně prozkoumat ať sem můžem případně někoho vzít. Pro začátečníky je to dobrý kopec. Zamířili jsme doprava na Brestovou a sjeli z ní zpátky dolů pěkně strmým žlábkem (40°). Cestou nahoru bylo dost tvrdo – inu severní svah, zatím bez slunka. Hodili jsme raději kousek lyže na batohy. Žlab přímo ze Salatína nás lákal, ale byl hodně zmrzlý, tak někdy příště. Tož do sedla a šup dolů rozbrázděným korytem centrálního žlabu. I tak radost veliká, nohy v plameni. Stejnou cestou zpět a na vrchol Salatína II. Centrálem už nechceme, a po krátkém průzkumu objevujem nájezd do žlábku … Číst dál

Moab

 

Moab

Potrénovali jsme tedy a plni odhodlání vyrazili další víkend do 450 mil vzdáleného Moabu v Utahu na Castleton. Pod věží je tábořiště (primitive campground) bez vody zato se suchým záchodem, kde po půlnoci rozkládáme své karimatky. Lidí je tu dost, Castleton Valley je dost populární a roční doba ideální. Věž solitérně stojí na vrcholu kužele jakoby se loudala za zbytkem společnosti na faře (The Rectory – Priest and Nuns).

Koeficient krásy je hodně vysoko (přísně symetrická samostatně stojící kolmá věž viditělná zdaleka) tak se zatoulala i na 50 classic climbs of North America. Klasická cesta nahoru je Kor-Inglass route, podle reportů s OW délkou za 5.9 a pískovcem pokrytým calcitovou vrstvou klouzající jak stupy na Hřebenáči. Volíme tedy North Chimney. Na nástupu jsme druzí, tentokrát bez tápání. Následujem partu holek z Colorada. První délka 40m délka je pěkná kolmá až převislá dvojspára. Jištění jde založit spousta, jen je ho tam potřeba vytáhnout a naštelovat, což ubere sil ale nakonec je to pak skoro celé na rybu (poctivá 5.8ka). Trénink v gymu se dost hodil.

Číst dál

Cochise stronghold

 

Cochise stronghold

Na jaře 2014 jsem byl vyslán na služebku do Phoenixu. Krom cílů pracovních jsme naplánovali i nějaké, jak jinak než pouštní, lezení.  Hlavním cílem výletu měl být výstup na Castleton tower, scénická to věž blízko Moabu v Utahu. Podle toho taky vypadala bagáž – tři košile, dvojčata a tři sady frendů včetně zabíječe kamzíků – pětkového Camelota. Pro nás plezir kletterery to však také znamenalo každý večer trávit na stěně pilováním lezení spár s tím, že pokud spára v gymu AZ on the rock nepustí aspoň dvakrát nahoru tak to nemá smysl pouštět se do větších akcí. Pustila. Nicméně bylo třeba ješte poladit morál. To jsme provedli o víkendu v Dragoon mountains – West Cochise Stronghold jihozápadně od Tucsonu. Tohle skalní město sloužilo Apačům kmene Chocise (čti kočíz) jako pevnost (stronghold) a základna k loupeživým výpadům do nedalekého Mexika. Ze skal stále dýchá nostalgiský duch starého západu.

Ne tak z Tumbstone, pistolnického městečka nedaleko, kde se dá tak akorát solidně najíst a trochu zkorikovat své prazážitky z westernů (např. nechápu jak v tom hicu mohli jezdit v kožených kalhotách). Kolem staré šibenice jsme suchou savanou doletěli naším šípem Nissane X-terra až na začátek trailu spojujícího West a East Stronghold. Mimochodem solidní vůz zvládající četné pokyny “dej mu napít” i v středně drsném terénu, škoda jen že si k němu Pavel vytvořil vztah a každé ušpinění těžce nesl.

Číst dál

Utah & Arizona po práci

Utah & Arizona po práci Jaro je příznivá doba pro arizonské a jutažské výlety a tak jsme si zorganizovali služebku do Phoenixu. Sic měl hlavním cílem výletu být výstup na Castleton tower, scénickou věž blízko Moabu v Utahu, vypadala naše bagáž na služební cestu lehce abnormálně – tři košile, smradlavé pohodlné lezky, dvojčata a tři sady frendů včetně jističe širočin – pětkového Camelota.Po několikerém přistání, jež nám zpříjemnil tu blesk uhodivší do levého motoru tu stísněnost sedadel ekonomické třídy jsme před půlnocí dorazili na hotel. Kvitovali jsme informaci, že pokoj, co máme řádně rezervovaný bude bohužel k dispozici až zítra – však tu o víkendu nebudem – a místo spánku vyrazili 600mil na sever do národního parku Zion se trochu rozchodit a obhlídnout klasické cesty jako Moonlight buttress 5.12d/5.9C1), které třebas někdy pustí. V rámci zvýšení fyzické kondice a skoncování s jet-legem jsme vyběhli na vyhlídku Angels Landing, bezmála 500m … Číst dál

Arco 2013

Arco – lezení

I rozhodli jsme se, že i s robátkem bude možné se mrknout za hranice, vyřídili pas a domluvili termín. Osazenstvo se postupně vyjasnilo v Kubečkády, Krystyánovce a Honzíkovníky. Destinace jasná nebyla ani do pátečního odjezdu, z možných variant: Paklenica, Hvar- Cliffbase, Arco nakonec padla volba na talošku. A nebyla to zlá volba. Ubytko jsme zařídili v kempu Daino v Pietramuratě, dva mobilehomes dohromady za přijatelných 120EUR/den. Kdeže ty loňské sněhy jsou a s nimi divoké spaní v nitru Tragéda. Nu což.

San Lorenzo In Banale

Sobotní dopoledne trávíme v kempu u bazénu a na odpoledne míříme do kopců do oblasti San Lorenzo In Banale značené v průvodci přívětivým kočárkem zvěstujícím kamarádskost k dětem. Bylo to tak a my se parádně rozlezli v lehce podhodnocených cestách v místním slepenci. Lezlo se po dírkách a celá oblast připomínala betonku na Olympii. Ale cesty dlouhé, nad lezeckou arénou pěkné hříště s průlezkama. Pohoda.

Číst dál

Martell Tal

Skialp a lezení v Jižním Tyrolsku Throneck a Gamskarkogel Konec března, je čas na jarní skialpy. Původní plán jet ve více lidech bere za své s rostoucím vypruzením Zuzky prací a tak se na poslední chvíli rozhodujem posunout termín a vyrazit naslepo, bez zařízeného ubytování a jasného plánu směr Jižní Tyroly, do skupiny Ortler. Už několikrát se nám to takhle vydařilo, tak proč ne teď. Postelí vybavený Tragéd nám může jen pomoc. Přespáváme na oblíbeném parkále za Vídní a ráno v 9 dojíždíme do Grossarl Talu, do městečka Hüttschlag. Na jarní skialpy vyrážíme pozdě, sníh nepříjemně taje. Rychle se oblíkáme, nasazujem pásy a po lesní cestě stoupáme směrem k Frauenkogelu. Sledujeme tečky lidí nahoře, ale míříme dál. Na Gamskarkogel. Míjíme velkou základovou lavinu a přicházíme k romantické dřevěnici Oberharbachaml. Sledujeme stopy a ty nás vedou do řiti. Stoupáme SV svahem, je 11hodin a sníh je pořádně natátý, celý svah na … Číst dál

Rumunské hry

Rumunské hry

Je listopad. Před 21 lety proběhla sametová revoluce a nově nabytá svoboda nám dovolila cestovat. 17. listopad se stal státním svátkem, letos padnoucím na středu. Dovolená v práci ohlášena cíl jasný – lezení v Arku, no počasí si to nemyslí. Celá jižní a JZ Evropa je pod dekou. Padá Paklenica, Osp, Finale. Jediné slibné počasí je na východě. V pátek ve 12 je rozhodnuto, jedem do Rumunska. Na webu jsme našli kusé informace o lezení v Cheile Turzii, zbytek pořešíme na místě.

Číst dál

Ádr 2010

Ádr Vinetou, Bakchus a Mník Tak jsme využili svátku Cyrila s Metúdem a tudíž prodlouženého víkendu a vyrazili do Ádru. Morálové lezení po uzlících a dětských hlavičkách zvládal nejlíp Milan a tak nás postupně vytáhl na několik věží. Začali jsme starou cestou na Vinetua, prý lehkou spárou a pak komínem do nitra skály a odtud komínem doprava na štand pod vrcholem. Krátká poslední délka s klíčovým místem, dnes už notně prošoupaným rajákem za VIIa a už se kocháme pohledem z věže na vršky ostatních skal. Starou cestu na Bakchuse jsem se jal táhnout já, no cvakl jsem první erárku kousek nadlezel a v sokolíku došly síly čí morál a já slézal dolů. Nastoupil opět Milan a nakonec se, potem zmočený, probojoval přes klíčové místo, převislou spáru VIIa nad kruhem. Poté co se člověk dostane nad něj do dvojspáry je vyhráno a po sérii vhemzacích a třecích pohybů se proplazí kolem … Číst dál