El Chorro 2021

Za teplem I v této pohnuté době Covidové se nám podařilo na 5 dní zmizet do sluného Špáňa. Babi Xeňa s dědou Mirou se postarali o děti a my v neděli ráno vyrazili do Vídně a dále do Malagy. 3 hodinky letu a kolem 9 ráno už vyzvedáváme nový hybridní Fiat 500. Maličký, avšak na … Číst dál

Tatry 2021

Prolog Je středa. Dovolená začala. Děti jsme zavezli k babičce Xeni. Byly rády, zas si na chvíli odpočinou. A my se Zuzou směřujem do Slnečných skal. Projedem se poprvé po nové dálnici k Višňovému, už aby dokončili tunel. To budou Tatry zas o půl hodiny blíž. Stíháme odpolední lezení, vyhřátá Dolná slnečná stěna je nám … Číst dál

Tour de Vozka & Praděd

Jesenické skitůry Padá prašan, sjezdovky zavřené, tak můžem nechat děti bez výčitek svědomí u babičky a vyrazit do Jesu. Jako za starých čas. Brzo ráno z NJ do Koutů, pár sklouznutí v serpentinách, kdy tlačíme vůz vpřed očima a už jsme na Červenohorském sedle. Paráda, posledních 200 výškových metrů se z deště stal sníh. Krásně … Číst dál

Salza

Na Salzu s děckama?  A na víkend? Klidné řeky jako Moravu a Jihlavu už máme za sebou, tak jsme vyrazili na Salzu. Podle vzpomínek je horní část do Wildalpenu pohodova WW I, takže snad i pro děti. Vyrážíme  4 lodě od přehrady Prescenyklause směrem ke kempu nad Wildalpenem. Voda je chladné, ale o to čistější. Na … Číst dál

Velikonoční Kriváň a Salatín

Před Velikonocema jsme vyrazili na výlet. Postupně jsme vylezli na Salatín a Kriváň a jako odpočinek jsme se stavili na Slnečných skalách u Rajce. Fajně bylo, Valoušci nás doprovodili. Takový pravý skialpo-lezecké roadtrip. Salatín Začali jsme na Salatíně. Brzký ranní výstup po sjezdovce a pak už do amfiteátru Salatína. Cíl je to tu pořádně prozkoumat … Číst dál

Santa Caterina di Valfurva

Je jaro. V Brně stoupají teploty nad 15°. Je čas vyrazit na lyže. Naše oblíbená Santa Caterina di Valfurva volá. Vybaveni týdením skipasem na střediska v St. Caterině, Bormiu a San Colombanu nemůžeme prohloupit.

Cesta je ovšem pruda, tak se stavujem v Innsbrucku v Auditoriu – muzeu smyslových vnímání. Víte jak voní podpaží? jste žena či muž? Feromony prozradí.

St. Caterina di Valfurva

Lyžba v St. Caterině je jako vždy parádní. Pěkné modré sjezdovky pro děcka v Sunny Valley. Pořádně dlouhé červené. Okolo freeride.
Ráno vyráží jeden z dospěláků na svah. Druhý nakrmí drobotinu a jak trochu roztaje ranní firn, vyrazí na svah. Lyžujem do oběda a střídáme se. Při jednom takovém střídání se vydávám mimo sjezdovku, poskočím na bouli a při dopadu najíždím do další a – lyže zlomená. Byla zeslabená v místě kde se měnilo vázání, takže se něco takového dalo čekat. Sestup v hlubokém sněhu zpět na sjezdovku a sjezd s jednou lyží po červeno-černé sjezdovce je výživný. No ještě že jsem s tím počítal a vzal si náhradní lyži. Tož zase každá jiná 🙂

Číst dál

Jeseníky s Kráťou

Zas po čase do Jeseníků. Tentokrát se k nám přidala Kráťa. Její první skitoura mimo sjezdovky. Pro jistotu jsme páteční večer trochu namazali. Basa, kytara a slivovice – ať to pěkně šlape. Plán byl navštívit Sviňák, no sníh tam byl jak sklo, tak jsme sjeli do Medvědího dolu. Krustička prověřila techniku. Dlouhý traverz na Barborku … Číst dál

Chamonix 2018

Rodinná dovolená v Chamonix Vyrazili jsme na týden s celou rodinkou do pořádných hor. V kempu Le Tour nás čekali Medkovi a Valoušci, celkem pět děcek, tož o zábavu postaráno. Cestu jsme rozdělili na dva dny. V pátek naložili Zuzu v Práglu po jakémsi školení a dojeli po půlnoci na vytipovaný parkál kdesi za Karlsruhe. … Číst dál

Moab

 

Moab

Potrénovali jsme tedy a plni odhodlání vyrazili další víkend do 450 mil vzdáleného Moabu v Utahu na Castleton. Pod věží je tábořiště (primitive campground) bez vody zato se suchým záchodem, kde po půlnoci rozkládáme své karimatky. Lidí je tu dost, Castleton Valley je dost populární a roční doba ideální. Věž solitérně stojí na vrcholu kužele jakoby se loudala za zbytkem společnosti na faře (The Rectory – Priest and Nuns).

Koeficient krásy je hodně vysoko (přísně symetrická samostatně stojící kolmá věž viditělná zdaleka) tak se zatoulala i na 50 classic climbs of North America. Klasická cesta nahoru je Kor-Inglass route, podle reportů s OW délkou za 5.9 a pískovcem pokrytým calcitovou vrstvou klouzající jak stupy na Hřebenáči. Volíme tedy North Chimney. Na nástupu jsme druzí, tentokrát bez tápání. Následujem partu holek z Colorada. První délka 40m délka je pěkná kolmá až převislá dvojspára. Jištění jde založit spousta, jen je ho tam potřeba vytáhnout a naštelovat, což ubere sil ale nakonec je to pak skoro celé na rybu (poctivá 5.8ka). Trénink v gymu se dost hodil.

Číst dál

Cochise stronghold

 

Cochise stronghold

Na jaře 2014 jsem byl vyslán na služebku do Phoenixu. Krom cílů pracovních jsme naplánovali i nějaké, jak jinak než pouštní, lezení.  Hlavním cílem výletu měl být výstup na Castleton tower, scénická to věž blízko Moabu v Utahu. Podle toho taky vypadala bagáž – tři košile, dvojčata a tři sady frendů včetně zabíječe kamzíků – pětkového Camelota. Pro nás plezir kletterery to však také znamenalo každý večer trávit na stěně pilováním lezení spár s tím, že pokud spára v gymu AZ on the rock nepustí aspoň dvakrát nahoru tak to nemá smysl pouštět se do větších akcí. Pustila. Nicméně bylo třeba ješte poladit morál. To jsme provedli o víkendu v Dragoon mountains – West Cochise Stronghold jihozápadně od Tucsonu. Tohle skalní město sloužilo Apačům kmene Chocise (čti kočíz) jako pevnost (stronghold) a základna k loupeživým výpadům do nedalekého Mexika. Ze skal stále dýchá nostalgiský duch starého západu.

Ne tak z Tumbstone, pistolnického městečka nedaleko, kde se dá tak akorát solidně najíst a trochu zkorikovat své prazážitky z westernů (např. nechápu jak v tom hicu mohli jezdit v kožených kalhotách). Kolem staré šibenice jsme suchou savanou doletěli naším šípem Nissane X-terra až na začátek trailu spojujícího West a East Stronghold. Mimochodem solidní vůz zvládající četné pokyny „dej mu napít“ i v středně drsném terénu, škoda jen že si k němu Pavel vytvořil vztah a každé ušpinění těžce nesl.

Číst dál

Utah & Arizona po práci

Utah & Arizona po práci Jaro je příznivá doba pro arizonské a jutažské výlety a tak jsme si zorganizovali služebku do Phoenixu. Sic měl hlavním cílem výletu být výstup na Castleton tower, scénickou věž blízko Moabu v Utahu, vypadala naše bagáž na služební cestu lehce abnormálně – tři košile, smradlavé pohodlné lezky, dvojčata a tři … Číst dál

Zion & Bryce canyon

Zion


Jaro je příznívá doba pro arizonské a jutažské výlety a tak jsme si zorganizovali služebku do Phoenixu.
Po několikerém přistání jež nám zpříjemnil tu blesk uhodivší do levého motoru tu stísněnost sedadel ekonomické třídy jsme se urychleně ubytovali na hotelu, kvitovali informaci, že pokoj co máme rezervovaný bude k dispozici až zítra – však tu o víkendu nebudem – a po půlnoci vyrazili 600mil na sever do národního parku Zion. Po krátkých peripetiích a nakonec úspěšném setkání s druhou částí úderné skupiny jsme v ranním chladu vyrazili po vybetonovaném chodníku na Angels Landing, bezmála 500m vysoké skalisko hrubě se vmezeřující do hlubokého údolí Zion.

Číst dál

Arco 2013

Arco – lezení

I rozhodli jsme se, že i s robátkem bude možné se mrknout za hranice, vyřídili pas a domluvili termín. Osazenstvo se postupně vyjasnilo v Kubečkády, Krystyánovce a Honzíkovníky. Destinace jasná nebyla ani do pátečního odjezdu, z možných variant: Paklenica, Hvar- Cliffbase, Arco nakonec padla volba na talošku. A nebyla to zlá volba. Ubytko jsme zařídili v kempu Daino v Pietramuratě, dva mobilehomes dohromady za přijatelných 120EUR/den. Kdeže ty loňské sněhy jsou a s nimi divoké spaní v nitru Tragéda. Nu což.

San Lorenzo In Banale

Sobotní dopoledne trávíme v kempu u bazénu a na odpoledne míříme do kopců do oblasti San Lorenzo In Banale značené v průvodci přívětivým kočárkem zvěstujícím kamarádskost k dětem. Bylo to tak a my se parádně rozlezli v lehce podhodnocených cestách v místním slepenci. Lezlo se po dírkách a celá oblast připomínala betonku na Olympii. Ale cesty dlouhé, nad lezeckou arénou pěkné hříště s průlezkama. Pohoda.

Číst dál

Beskydy s Croozerem

Beskydy s Croozerem

První letošní letní dovolená nás nasměřovala na kola.

Znojemsko


A tož jsme vyrazili otestovat vozíček za kolo Croozer do naročnějších akcí než je náš pravidelný okruh Obřany-Bílovice nad Svitavou – lesní cesta Šumpera – Maloměřice – Obřany. První cíl byly rovinaté pláně Znojemska. Vyrazili jsme z Jaroslavic do Rakouska – Wulzeshofen – Laa and der Thaya – Hevlín a zpátky do Jaroslavic.

Cyklostezka dobrá ale ne pro vozíček, dost děr, tu a tam štěrk a navíc poměrně rovina. Moc jsme se neunavili, Kryštofa jízda po 1.5h přestává bavit tak jsme na další den zvolili jinou taktiku.

Velký Javorník

Přejeli jsme do NJ a vyrazili z Veřovic na Javorník.

Je to sice do kopce ale o to větší zábava. Jen pár kilometrů ale bez aut a v lese, za hodinku jsme byli nahoře, řádně utahaní jsme si dali zasloužené pivo a kyselicu a pozorovali padáčkáře kerak se v nepatrném větru snaží odstartovat. První skončil na smrčku odkud mu ostatní pomáhali za pomoci pily. Další 83-letý paraglajdista, sic!, napotřetí odletěl a krásně si to plachtil dolů do údolí. Evidentně je lepší tento sport začít provozovat ve vyšším věku, kdy následky pádu mužou být tragické nicméně člověk má už alespoň leccos za sebou.

Na vrcholu právě dokončují novou rozhlednu, hora je rázem rozpoznatelná odevšad, však i Zuza ji už spolehlivě identifikuje. Zřejmě teĎ bude nahoru chodit ještě více lidí, ale co, lepší jak sedět doma. Jízda dolů nám pořádně zahřeje brzdové destičky a my po pouhých pár hodinách máme pocit aktivně prožitého dne. Nuže kam dále?

Číst dál

Jugoslávie

 

Jugoslávie

Odjezd

Tak je to tady. Zuza otěhotněla tož se od lezení přesouváme ke klidnějším činnostem. Letošní dovolenku teda strávíme s Kamilem a Verčou v Jugoslávii. Plánů je spousta, realizace pochopitelně trochu skřípe. Tak se ukázalo už 15min po odjezdu. Blížíme se k Pohořelicím a tu bum prásk maličká rána, a volant Tragéda je najednou silně odporný, horečka stoupá, brzdy jakože brzdí ale je třeba se pořádně opřít o sedadlo. Ve vyšší rychlosti sjíždíme z dálnice a kouknem pod kapotu.

Tam kde normálně bývá klíňák je hovno. Kura, venku pětatřicet slunko praží naštěstí je u sjezdu reklama místní autodílný a tak se vydáváme s Kamilem do 2km vzdálených Bratčic. V servisu nám dnes bohužel nepomůžou sic klíňák nemají, nicméně nám aspoň najdou telefon na náš oblíbený autoservis. A tak ještě pár telefonátů, zmatků s operátorkama Generali a už nás veze  odtahovka zpět do Brna. V Autostylu nám nabídnou vodu nahodí řemen a kolem páté dáváme druhý pokus o překročení hranice. Anabáze nás stála cca 5hodin času a pojišťovnu 4500,- za odtah.

Kanzianiberg

V plánu je zastavit se cestou na chorvatské pobřeží v Julkách a zdolat nejakou ferratu. Je teda třeba potrénovat. Místem našeho skotačení měl se stát Kanzianiberg u Faaker See. Ráno se budíme na parkovišti a pomalu se navlékáme do postrojů. Verča s nedůvěrou a obavami, Kamil s radostí a očekáváním a my s jakousi obezřetnou rutinou.

Na kopečku Kanzianiberg je malá lezecká oblast s cestami převážně vyšší obtížnosti ale také spousta ferrat nabízejících traverzy, žebře, kramle, klády, komíny a lanový most. Plazíme se tu do odpoledne a pak, s pocitem dobře vykonaného tréninku svlažíme se nadvakrát v čisťounkých vodách jezera Faak.

Číst dál

Rauristal

Rauristal

Druhý květnový prodloužený víkend se nám konečně povedlo dojet do Rauristalu. Brzo ráno jsme projeli pod zvednutýma šraňkama placené cesty v závěru údolí a dorazili na parkoviště Lenzanger (1550m).

Na parkovišti vyspávali ve stanech češi, my zaparkovali kousem od tojtojek a vybalili nadobíčko. Dnešní cíl Hoher Sonnblick (3106m) či Hocharn (3254m) nebyl ještě zvolen. Podle předpovědi se mělo počasí po poledni kazit a tak jsme nakonec zvolili orientačně snazší Hocharn.

Hocharn (3245m)

Kousek po cestě a pak po lavinové louce vzhůru pod první hang, žlábečkem nahoru nás provázeli dva rakušáci a jednoho jsme potkali jak sjížděl dolů. Na to, že bylo devět ráno docela fofr. Jak nám přeložila ona dvojice, na vrcholu nebyl bo mlhaa vitr. Nu což, jdeme dál někam určitě dojdem. Krátce nahlédneme do S žlabu Sonnblicku a přecházíme na pravou stranu doliny a hore a hore, kopec dlúhy jak cyp. Kolem se pořád honí mračna, fučí dost nepříjemně a jsme rádi za chvilková závětří. Kopec je oblíbený cestou potkáváme několik družstev v různém stádiu výstupně-sestupové pokročilosti.

Číst dál

Martell Tal

Skialp a lezení v Jižním Tyrolsku Throneck a Gamskarkogel Konec března, je čas na jarní skialpy. Původní plán jet ve více lidech bere za své s rostoucím vypruzením Zuzky prací a tak se na poslední chvíli rozhodujem posunout termín a vyrazit naslepo, bez zařízeného ubytování a jasného plánu směr Jižní Tyroly, do skupiny Ortler. Už … Číst dál

Dachstein – Edelgrieß

Dachstein – Edelgrieß

Počasí vypadalo slibně, tak jsme opět vyrazili na Dachstein, tentokrát na jižní stranu s plánem sjet karem Edelgrieß. Přidal se k nám Pepa s bráchou Jirkou, takže tentokrát ve čtveříci. Vyjeli jsme lanovkou na Dachstein Gletcher. Lístek pro jednu jízdu nahoru za 20EUR/os, případně celodenní za 40EUR, platí i jako mýtné pro silnici k lanovce, které jinak stojí 6EUR/os, a navíc jej lze využít na skibus z Ramsau k lanovce pokud člověk zlyžuje až tam).

Číst dál

Freeride Vrátná, Wurzeralm, Warscheneck

Freeride Vrátná

Tož jsme pobrali v práci tři dny volna, vyčkali až nasněží a vyrazili. Sněhu nakydalo na 4 lavinovku a tak jsme místo původního Gross Arl Talu zvolili lesy na Vrátné. S mezizastávkou v NJ jsme dorazili v sobotu před devátou na  Vrátnou. Riderů skoro jako sněhu. Lanovka se spustila v deset s malou výhrůžkou, že při silném větru ji zastaví a my budem muset dojezdit permici na Pasekách. Naštěstí nefoukalo. První jízda v ještě prašanem místy pokryté sjezdovce pod lanovkou.

Další ve stále ještě prašanem zasypaném žlábku k vodárně. Třetí jízda k vodárně už byla bez prašanu – jezdců mnoho. Tož jsme napočtvrté vyšlápli směrem ke Kriváni na úroveň trojnožky jakési meteostanice. Odtud traverzem lavinézního svahu, naštěstí foukalo ze severu a žlab byl vyfoukaný, na první z Kriváňských žeber a dolů. Božský prašan. Valíme dolů a já najednou letím, lyže vypnula. No nic vykopat a jedem dál. Znova tygr. A ještě jeden. Něco špatně. Zkoumám vázání, cvakám botu, má podivnou asi 1cm vůli. Zkoumám botu. Upadl plíšek na patě držící Techové vázání. Pruda, kilometry prašanu čekají a tohle. Bota drží jen na plastu. Vypadá to na další z nedostatků lyžáků od Scarpy. V tatrách Peťa třikrát ztratil přesku – odšroubovala se. To samé se stalo zuzce v Beskydech. Zlaté nýty. Opatrně sjíždíme, a dotahuju vázání na koňa, pomohlo jen trochu, no nic jedeme dál. Další jízdu zkoušíme tamtéž, nastala ale parádní bílá tma a tak traverzujem po paměti. Kdesi sjedem. Trošku hustější lesík a už jsme ve žlábku. Poznáváme jeden z Kraviarských žlabů, téměř panenský. Lyže plavou úzkým korytem. Pure fun. Teréní nerovnost, lyže vypíná, létající tygr, záhrab.

Chvíli vykopáváme lyži a plujem dál. Dá se říct, že nás to velmi baví. Stíháme poslední lanovku a dáváme sedmou jízdu. Náš žlábek jsme netrefili úplně přesně les už rozježděný. S každou jízdou je třeba jet dál a dál od lanovky, šak co, je tu krásná hmla. Dneska jsme zažili asi nejlepší prašan v živoťe a parádně si ho užili.

Číst dál

Rysy, Vysoká

 

Skialp Rysy, Vysoká

Tak jsme se konečně dostali na skialpy i do našich milých Tater. Páteční večerní příjezd na Štrbské pleso, povinné pivo ve Furkotce a převoz drožkou na Popradské pleso. Pak ještě krátká veselice v hospodě a šup na  kuťě.

Výstup na Rysy

Ráno jsme vstanuli pohodově v 7 a po osmé už stoupáme na pásech vzůru Mengusovskou dolinou. Ve stínu je chladno (ranních -18°C) a jak vystupujem výše začíná i lehce foukat takže ke slovu přicházejí i kukly.

Strmý výšvih, v létě zajištěný řetězy překonáváme s lyžema na zádech o polici níž než vede letní cesta. Potom už jen pohodový výstup k chatě pod Rysmi a do sedla Váha a kousek po planince na hřeben. Tu necháváme lyže a na mačkách dolézáme na vrchol Rysů. Kocháme se výhledy na Ľadové štíty, Vysokou, ďábelský Červený žlab.

Na vrcholu je plno, poláka potkáš všude, ne tak na jejich nejvyšší hoře. Sjezd v ufoukaném sněhu není nejpříjemnější, nicméně v sedle váha už je zníh dobrý. Pod řetězy nás zaujme stopavedoucí z jakéhosi sedýlka na hřebínku mezi Žabím koněm a Rysmi. Opět nasazujem pásy a vyrážíme. Závěrečný žlábek je trochu strmější cca 40°, sníh tvrdý, sem tam zmrzlá plotna či krusta. No nějak se sešuchtáme dolů a pak už po planinkách zpět za Zuzkou, která otočila v půlce a rychle na pivo na Popradské.

Číst dál